„Máte lana?“ Roman v nejnovějším trackingovém vybavení přímo zářil sebevědomím. Sám vzal dvě stě metrů tenké, ale pevné šňůry – předpokládal, že nikdo nebude mít tak dobrou a nemýlil se.

„Unese metrák,“ řekl Petrovi a dal mu lano potěžkat. „Dvě stě metrů a váží to pět kilo.“

„Kolik to stálo?“

„Mám to od kámoše z Ameriky. Za tisícovku. 30 dolarů.“

„Kde jsou ty holky?“ Marta se nervózně dívala na hodinky. Byla jí zima. Sraz si dali časně ráno na nádraží – vlak jel v 5:45. Na loukách kolem města ještě ležela mlha.

„Klid,“ řekl Roman.

Honza přesto také zkontroloval čas. „Jede to za deset minut.“