Loupežník Nikolo

Osoby: poustevník (P), poutník (P1)

Scéna: u poustevníka v jizbě – stůl, postel, svatá kniha, truhla, miska s kobylkami atd.

P ( rachot hromu, znepokojeně se rozhlédne po obloze): Ajajaj, chystá se hotové dopuštění. Svatý Spiridone, ochraňuj všechny poutníky, jakož i chásku kupeckou, tu havěť bezbožnou a kurevnickou, jelikož i to jsou tvorové boží.

P1 (přichází): Hola hoj, kde jste kdo, pastýři, nebo kdo tuto bědnou chatrč obývá.

P: Někdo jde! Někdo zde hledá úkryt! Bodejď by ne, každou chvíli spustí lijavec. (čechrá kobylky v misce, uhlazuje si vlasy a vous) Dále, jen dále, dveře jsou otevřeny každému, kdo s dobrými oumysly přichází.

P1 vchází. “Pozdrav Pánbůh, dobrý muži. Mohu se zde skrýti před deštěm? Jsem obchodník s parmskými parukami, zboží by mi zmoklo a zkoudelnatělo. Dále pak mám v zásobě vzácné masti do vlasů, aby se leskly a měly krásnou černou barvu, a také ušlechtilé kolomazi, jimiž tuží kníry šlechta v Janově…(dívá se znalecky na vous P).. dodávám i prvotřídní bělidla

P: Hm. Můj dům je i domem tvým. Jsem však pouze chudý poustevník a mohu ti nabídnout toliko něco sušeného hmyzu.

P1 (se skrývaným znechucením): Jsi moc laskav, dobrý muži, břicho mě však už třetím dnem bolí, je nadmuté jak kovářský měch, a stejně tak vypuzuje strašlivé větry. (na důkaz svých slov pšoukne).

P (vrávorá, mává si před obličejem rukou, ztěžka usedá na postel) Jak říkám, hotové dopuštění. Posaď se a povídej, co jsi viděl a slyšel v širém světě. Novinky často neslýchám, naposled, když zemřel papež Pius.

P1: Právě chvátám z Benátek, kde jsem jednomu z tamních významných mužů prodal krásný umělý vlas. Tu kštici bys od pravé nerozeznal, byla zhotovena z jemných kadeří parmských panen a jinochů (k publiku) a tří mrtvých koček, ale to jste neslyšeli.. (už zase k poustevníkovi) Co však jsem viděl, tolik krve nespatříš ani na zabíjačce. Lidé jsou verbež a vraždí se, zvlášť Benátčané. Bylo to na náměstí, vracel jsem se zrovna z taverny a musel jsem si chvíli odpočinout. V tom slyším hrozný křik…..(mlha)

Osoby: poutník (P1), Rváč 1 (R1), Rváč 2 (R2), Rváč 3 (R3), Žena (Ž)

Scéna: náměstí, vrata z praktikáblů

R1(rozkročen uprostřed scény řve, mává mečem, buší do dveří z praktikáblů. U kraje poklimbává P1) : Vylez, ty mezčí ocase, vylez, napráskám ti, až budeš mít zadek pruhovaný jak meloun!

Ž (schovaná za praktikábly, které nahrazují dveře): Zticha buď, ožralče, kéž tě hlídka vsadí do klády!

R1: Mlč,děvko, vím, že ho tam schováváš! Ten zbabělec! Kde je? V truhle, mezi sukněmi? Nebo za zrcadlem? Pánbú ví, že by se tam vtěsnal, ten chcípak, ten ploský šváb. Povídám, vylez, truse, ať tě zašlápnu!

Ž: ďábel aby tě do pekla odnesl! (vychrstne po něm vodu, ta však zasáhne poklimbávajícího P1, který se probere. Vychází však také R2 a R3)

R2: Co tu povykuješ? Jsi otravný jak ovád o letní noci, pištíš jak varhany v kostele svaté Lukrécie a slušné lidi spát nenecháš!

R1: Ty! (ukazuje na něj prstem, potácí se však a není jasné, koho myslí)

R2: Já?

R3: Já?

P1 (opile) Já?

R1: Zabiju tě! (Vrhne se vpřed. Strhne se bitka. R1 svými nepředvídatelnými opileckými pohyby oba protivníky zcela mate a nakonec zcela překvapivě vítězí.

R1: Hahá, a teď ti, Pietro, uřežu ptáka. Sklání se nad umírajícím R2  s nožem.

R2: (chrčí) Já jsem ale Antonio

R1: Pardon (dopotácí se k R3)

R3: A já jsem zase Paolo.

R1: K ďasu, kde je ten bastard Pietro? (Rozhlíží se, třeští oči na dveře). Bůh mi odpusť, spletl jsem si dveře! (mlha….zpět u poustevníka, který se společně s P1 divoce smějí.)

Osoby: Poustevník (P), Poutník (P1)

Scéna: poustevníkova jeskyně

P: “Namoutě, to byla skvělá historka. Už dlouho jsem se tak nepobavil.“

P1:(zalykající se smíchem): …spletl si dveře!!! Já snad prasknu. (opět mocně pšoukne).

P: Nu, vzácný hoste, teď jsem na řadě já se svým příběhem. Slyšel jsi o žertéři Nikolovi?

P1: Namouvěru ne!

P: Tak to se nedivím tvé bezstarostnost, s jakou cestuješ zdejšími končinami. Žertéř Nikolo tu řádí už dvacet let a nejednomu kupci odlehčil od peněz a nákladu.

P1: Zdá se, že je pěkný lotras, tenhle Nikolo. A mazaný bude všemi mastmi, když ho dosud nikdo nechytil.

P: A že se snažili! Celé vojsko jednou přitáhlo, aby toho lapku dopadlo. Jenže- chá – s prázdnou zase odtáhli. Nikdo totiž neví, jak vypadá a co je ten Nikolo vlastně zač. Zchudlý šlechtic? Vzpurný pastevec? Zběhlý žoldnéř? Jak říkáš, mazaný je všemi mastmi. A drzý jak kavka!

P1: Každého ptáčka jednou polapí. Dříve nebo později, dostane tři sáhy konopí a lot železa zdarma.

P: Inu – dostane-nedostane. Já neříkám tak ani tak. Pán jednou každého povolá, bohatého nebo chudého, darebáka nebo světce. Nicolu pravda čekají plameny pekelné. Zatím ale běhá po tomto světě a žádný měšec si před ním není jistý. Povím ti jak přelstil těch pět , které zlákala odměna na jeho hlavu. Byli to zdatní vojáci, co už dostali nejednoho ničemu. Každý z jiného koutu země, nebezpeční jak smečka ohařů! Seděli tenkrát v hospodě dole v městečku a chystali na Nicolu past…! (mlha…)

Osoby: Bojovníci 1-5 (B1-B5), Obecní blázen (OB)

Scéna: Hospoda, stůl, korbely

B1: (mává prázdným korbelem) U všech rohatých, ten mamlas tam snad usnul! (řve) Hej hospodo, mám žízeň. Nos víno, křupane, sic ti udělám ze střev krajku.

B2(leští meč): Taková díra! V římě bych věděl jak se večer zabavit.

B3: (prohlíží si prázdný korbel)Proháněl bys děvky, a já brachu, bych se rád přidal. Tady můžeš tak prohánět slepice po dvorku. A nebo prasnice ve chlívku.

B4: Fuj! Však on vás pánbůh ztrestá.

B2: Jako tebe, staroušku? Francouzskou nemocí? Kolik děvek jsi měl, tolik teď máš boláků po těle. Nezní to z tvých úst zrovna upřímně, ty řeči o ctnosti.

B3: Jdi si dát vývar z dřeva a řeči o děvkách přenechej nám.

B4: Jste tlamy jedovaté. Ocel mého meče ale věkem nezměkla! Utnu vám jazyky! (zvedá se)

B2: Zklidni beton.

B4: Cože?

B3: Vychladni, mopede.

B4: Jakže? Mopede? Beton?

B2: To je arabsky, hlíste.

B5: No tak. Přece se nechcete rvát jak psi! Až budeme mít Nicolu, bude na sváry času dost.

(vchází obecní blázen, příšerné stvoření s dlouhými vlasy přes obličej, které se pořád pochechtává a hudruje )

OB: He he, dobrej den, he he he, hudry hudry, dobrej den, vzácní páni. (mává pytlíkem)

B3: To je ten místní obecní blb. Hospodský o něm vykládal. Myslí si, že je krůta.

B1: Co chceš, křupane? Neruš nás!

OB: Hudry hudry , Já jsem našel na cestě tohle (mává pytlíkem). He he he.

B5: Co to máš?

OB: Upadlo, hehehe, někomu to upadlo. Ztratil to. Na cestě. Hehehe.

B2: Ukaž to! (Zvedne se a vytrhne mu pytlík. Nahlédne do něj, ve tváři má výraz překvapení, pak se ale ovládne). Na , tu máš (dá OB zčásti ohlodanou kost). Vem si to. Dobře, žes to našel. říkal jsem si, kde jsem ten pytlík vytrousil. (OB se uchýlí do kouta a ohlodává tam kost.)

B1: Co to je?

B3: To je tvoje?

B4: Ukaž nám to!

B2: Nestarejte se! Tak jak to vymyslíme na toho Nicolu? Co říkáte té nové papežské bule proti kometám? Počasí se nám ale v poslední době nějak kazí.

B5: Ukaž nám, co je v tom pytlíku, smradlavče!

B2: S těma kometama to nedopadne dobře! Já bych ty ludry taky zakázal. A počasí taky stojí za starou bačkoru. Co si o tom myslíte vy?

B5: Povídám, pytlík sem! (hmátne po něm)

B2: (ucukne) Je můj!

B1,3,4,5: Lžeš! (všichni tasí meče)

B2: No dobrá, dobrá, hlavně neudělejte nic, čeho byste později litovali (Vysype obsah pytlíku na stůl. Jsou v něm čtyři zlaté mince a velký, vzácně vypadající kámen, pokud možno co největší.)

B5: Podívejme! Nepochlubil ses, že s sebou nosíš takový poklad. Kupuješ někde palác?

B2: Ehm, braši, no tak to nevyšlo. Aspoň jsem to zkusil, to uznáte!

B4: Spravedlivě se podělíme.

B1: Dobrá. Mně stačí tenhle kamínek (přisune ho k sobě). Ty krásné, velké zlaťáky si nechte, je jich….. akorát pro každého jeden.

B3: Mám jiný návrh. (přisune kámen k sobě) Kámen si vezmu já a vy se podělte o zlaťáky.

B4: A já mám taky jiný návrh. (přisune kámen k sobě) Kámen si vezmu já a vy se podělte o zlaťáky.

B5: Jsem z vás nejchytřejší. Kámen si vezmu já a vy se podělte o zlaťáky. (přisune kámen k sobě a drží ho pod dlaní).

B2: Zpuchřelou dýni si vezmeš, všiváku. (Zabodne mu dýku do dlaně, pochopitelně jen jako).

B5: (nemůže se odtrhnout od stolu) Šlaka! Ty šelmo!

B2: Zklidni beton.

B3: Vychladni, mopede.

B5: (mává taseným mečem) Držte se zpátky, verbeži. Mě neokradete. Poklad je můj. Koupil jsem ho.

B3: Za ohlodané stehno? Švindlíři! (Tasí meč. Oba muži se do sebe pustí. B5 mezitím zápolí s dýkou, ale nedokáže ji ze stolu vytrhnout. Pod dlaní má kámen. B1 a B4 se k němu blíží s tasenými zbraněmi. B5 zanechá marné snahy a snaží se je odehnat mečem)

B1: Nech toho, nemáš šanci.

B5: Tak si ho sežerte! (Odhodí kámen pryč, muži se po něm vrhnou a už jsou taky v křížku. B5 mezitím vyleze na stůl a snaží se uvolnit dýku. Nakonec se mu to povede, utká se s posledním přeživším a nakonec zvítězí)

B5: (drží diamant nad hlavou a prohlíží si ho) Vždyť říkám, poklad připadne nejchytřejšímu. Teď si budu až do konce života užívat. Koupím si domek se zahrádkou. Už nikdy nikomu neublížím. Založím sirotčinec a cisterciánský klášter. (nevšimne si, že se k němu zezadu blíží OB, který si zároveň odmotává od pasu tenkou šňůru. Tu mu pak zezadu přehodí přes hlavu a škrtí ho)

OB: Založíš-nezaložíš. Dobrý den, říkají mi Nikola žertéř a připravil jsem pro tebe tento žert. Líbí? (B5 chrčí) Neslyším smích! Musím tedy ještě přitvrdit! (B5 se sesune mrtev na zem, pohvizdující si OB mu sebere drahokam a poté systematicky oloupí všechny mrtvé) Tak a ještě vizitky – Nicola žertéř, slavný loupežník, image je image (popráší mrtvoly vizitkami, pak se obrátí k publiku) Jistě některé z vás napadlo, kam se poděl hospodský. Inu, když jsem mu oznámil, že mu hoří špýchar za řekou, vypálil odsud tak rychle, že jsem mu ani nestačil říct, že si dělám legraci (Divoce se směje, mlha)…

Osoby: Poustevník (P), Poutník (P1), Mstitel (M), Patrola (MP1-MP5)

Scéna: poustevníkova jeskyně

P: (směje se, navazuje na smích z předchozí scénky)

P1: To nebylo moc veselé. Tolik mrtvých!

P: Podle mně je to moc veselá historka.

P1: Svatý muži, překvapuješ mě.

P: Překvapuji-nepřekvapuji.

P1: No a jak to, že tak dobře víš, jak se to seběhlo? Vždyť to nikdo kromě Nikoly nepřežil. Hospodský byl pryč, kromě těch pěti tam zrovna nikdo neseděl….

P: Seděl-neseděl.

P1: Hm. Jak tak nad tím přemýšlím, zdá se mi to čím dál tím divnější.

P: No, a to počkej, až ti ukážu, co mám tady v té truhle. (jde k truhle)

P1: Co tam máš?

P: Co tam jen můžu mít (přehrabuje se v truhle) – á – je to meč (vytahuje meč)

P1: Meč?

P: Správně. A co myslíš, že bude teď? (blíží se k němu)

P1: Vím já? Snad nechceš….

P: Nikolo Žertéř, jméno mé.

P1: Vždyť jsi poustevník.

P: Poustevník – loupežník (zvážní) Peníze nebo život, kupčíku.

P1: Mám jen paruky a jiný tovar sloužící k péči o tělní porosty.

P: Všechno sem! Nebo se rozluč s životem!

P1: Ty se rozluč s životem, bídáku. (tasí meč) Nedám ti ani příčesek. (pustí se do sebe. Souboj pokračuje dlouho bez zjevného výsledku až do vyčerpání obou bojovníků. Poté přichází Mstitel. Má červené vousy a modré vlasy (paruku), zatím však skryté pod kloboukem)

M: Hola hoj, kde jste kdo, pastýři, nebo kdo tuto bědnou chatrč obývá. (bez odpovědi, oba soupeři přerývavě dýchají a odpočívají na zemi)

M: Nuže, jestli zde nikdo není, nebude nikomu vadit, když se skryji před deštěm. To pronásledování toho lumpa mě pěkně vysílilo. Ženu se v jeho stopách až od Padovy. (jde dovnitř, spatří P1). Ha! Mám tě, tchoři. Konečně!

P1: To je omyl.

M: Omyl? (rozzuřeně) Podívej se na mně, šarlatáne. (strhne klobouk) Vypadám jak šašek! Po těch tvých zatracených vodičkách a mastičkách a jiném svinstvu. Nemůžu na ulici. Psi na mně štěkají, koně se plaší, děti po mně metají výkaly a Nana, božská Nana na mně zcela zanevřela. Bídáku, tvůj zločin může vykoupit jen výjimečně dlouhá a těžká smrt!

P1: (blekotá, ale zvolna s vzpamatovává) Mírněte prosím svůj hněv, ctěný pane. Vy vůbec nevypadáte jako šašek, ale naopak - jako švihák! Hleďte – je to originální, je to veselé a živé, ty barvy, ten lesk, v podzimních měsících plných fádní šedivosti je třeba přijít se špetkou výstřednosti! S nezaměnitelnou originalitou, zdůrazňující výjimečnou osobnost.

M: Mlč, esenciální hnuse. Zabiju tě jako krysu. Kde máš ty dryáky?

P1: Najednou si nemohu vzpomenout!

M: Povídám, kam jsi schoval svoje jedy, mastičkáři? (přiloží mu čepel ke krku)

P1: Najednou jsem si vzpomněl. Jsou tady v mé cestovní mošně (vytahuje sadu podezřele vypadajících křivulí a zkumavek s barevnými roztoky).

M: To si vypiješ! No, na zdraví!

P1: Smilování!

M:Pij! (P1 vypije první z křivulí, strašlivě se tváří)

M: Tak co, chutnalo? Teď ještě tu červenou….

P1: červenou ne!

M: No tak!

P1:Ne! To mě radši zabij! (M ho bodne do hrudi, P1 se hroutí)

M: Jak je libo (otočí se k P).

M: Už mě unavoval. S tím mučením – to jsem lhal. Jsem totiž v podstatě humanista, renesanční člověk. No nic, pomsta byla vykonána, teď zase zpátky, za Nanou. Snad se nade mnou slituje, snad pochopí, že ji miluji nade vše a že ohavné zbarvení mé hlavy jednou pomine. Složil jsem jí píseň: (začne zpívat)

Ó nano, nano, Ó nano, nano,

řekni mi své ano, ano, ano, ano

Miluji tě nadevšecko,

Chci mít s tebou jednou děcko,

Šálala, šalala

Jsi krásná jak fiala

(přichází patrola. Zpívají): My jsme ta slavná patrola,

co každého lumpa udolá

tralala, tralala

neunikne Nikola

My jsme muži zákona,

Přemůžeme i slona

A Nikolu – Žertéře

dostaneme za mříže

trálalala, tralala

neunikne Nikola

proti nám je prďola

tralala, prďola

PM 1: Hola hoj!

PM2: kde jste kdo?

PM3: Pastýři, nebo kdo…..

PM4: tuto bědnou chatrč obývá.

PM5: Hola hoj

(spatří muže)

PM5: Jsme patrola pátrající po Nikolovi žertéři. Po muži mnoha tváří. Po mistrovi lstí a převleků. A zdá se, že jsme u cíle!

M: No tak, abych pomalu šel….

PM1(k M): Nikam, Nikolo. Dohráls!

PM2: Ani tvůj mistrný převlek za šaška nás neoklame.

M: To je omyl.

P: Omyl-neomyl.

PM3: Vzdej se radši hned, Nikolo. Spadla klec.

P: Dobře, že jdete. Zabil tohoto nebohého kupce, který se ke mně uchýlil před deštěm, a dozajista by zamordoval i mně!

M: Ale co to povídáš?

PM5: Chopte se ho!

M: Sbohem, božská Nano: Zhynu s tvým jménem na rtech! Mou kůži lacino nedostanete! (strhne se divoká šermovačka 4 proti jednomu. P toho využívá a odplíží se pryč. PM5 stojí laxně opodál a pobízí. M je zatlačen do beznadějné defenzívy. Ve finále mu hroty všech mečů míří na krk)

MP5: Vůbec nechápu, jak sis mohl myslet, že bys nás přemohl…Že, hoši? Raz dva, raz dva tři..

Celá patrola: trálalala, tralala

neunikne Nikola

proti nám je prďola

tralala, prďola

M: Jsem nevinný. Zabil jsem jen tohoto kupčíka.

MP1: Hovnajs!

MP2: A teď tu o tom Budulínkovi!

MP3: Zklidni beton!

MP4: Vychladni mopede!

M: Beton? Mopede? Budulínkovi?

MP5: To je arabsky, hlíste. A teď se připrav na smrt. Odměna bude vyplacena oproti tvé hlavě a bez těla to bude skladnější, to uznáš….

M: Nuže dobrá. Tak do toho. Má nevinná krev ulpěje na vašich rukou.

MP1: S tím už se nějak vyrovnáme. Asi si je pak umyjem.

MP5: Dosti řečí. Teď zhyneš a ani zázrak tě nezachrání! Hoši – na tři ho zamordujem. Raz, dva…..dva a půl, dva a tři..čtvrtě, tři..náct, tři..cet

M: Moc vtipný. Skoncujte s tou komedií.

MP5: …..tři! (v tu chvíli se ozve burácivé ubzdění, pokud to bude možné, od domnělé mrtvoly P1 se zvedné oblak barevného, nejlépe červeného. Všichni padají na zem, svíjí se v křečích, bědují, nadávají na ohavný puch, pouze P1 vstává a oprašuje se).

P1: Varoval jsem vás. Neobyčejně vzácná mohamedánská essence, kterou používám k měkčení koňských žíní, patrně proměnila mé bzdění ve smrtonosnou zbraň.

M (dusí se). Jak to….

P1: ………že jsem na živu? Podívej (rozepne kabátec a rozhrne ho, zevnitř se derou bílé chumáče) To je vzácná srst afghánských jehňat. To nejvzácnější co mám – paruky z ní si mohou dovolit jen opravdoví boháči. Teď mi zachránila život, společně (vytahuje ze záňadří knihu) s touto staroperskou publikací na téma modelování a barvení falešného vlasu a vousu. Vysoce inspirativní dílko. Chce někdo nahlédnout (ostatní však nejeví zájmu a postupně umírají. Dovnitř se ale vrací P, plíží se k P1 zezadu se škrtící šňůrou. Děsivé prdnutí ho na poslední chvíli odmrští pryč ze scény )

P1: Spadla šiška. No nic – (zpívá a odchází): Strašná paní s kosou

končí hodokvas

Já zas musím dál

barvit vous a barvit vlas

KONEC