Brutalita nižší střední

¨ Toho dne byla v panelákovém bytě rodiny Mičků obzvláště dusná atmosféra. Slunce pálilo přímo dovnitř a ani otevřené ohromné okno nedokázalo odvětrat lepkavé vedro. Lucie Mičková zpracovávala paličkou řízek se zarputilým výrazem ve tváři a rány jako by padaly do živého.

„Koupit si motorovu pilu!“ cedila mezi jinak pevně semknutými rty a zpocené líce se jí natřásaly v rytmu úderů.

Karel Mička svoji manželku vnímal jen málo pozorně. Teď měl důležitější práci – a navíc Luciinu vlnu nelibosti předpokládal a byl s ní dopředu smířen. Právě podle návodu pomalu naléval olej do zbrusu nové, oranžové motorové pily značky Husquarna, která před ním ležela na kuchyňském stole.

„Musíš to dělat zrovna v kuchyni? Na stole, na kterém jíme?“ Lucie na chvíli ustala v naklepávání řízku a vyčkávala odpovědi.

„Jinde na to není světlo. Já pak ten stůl utřu,“ zabručel smířlivě Karel, aniž vzhlédl od pily.

Bum! Lucie uštědřila hovězímu plátku zuřivý úder.

„To chci vidět! Proč jsi proboha ten krám kupoval? Proč zrovna motorovou pilu? Za patnáct tisíc! Co s tím chceš dělat? Pověsíš si to na zeď?“

„Klid, Lucie, není třeba zvyšovat hlas. Prostě jsem po motorové pile vždycky toužil. Našetřil jsem si na ni. Je to první a poslední věc, kterou jsem si pro radost koupil. Což se nedá říct o tvých šatech.“

„Mám snad chodit nahá?“ vykřikla Lucie.

„Uklidni se.“

„Ty se uklidni!“

„Já jsem klidný.“

Bum, bum, bum. Lucie zamířila svůj hněv proti dalšímu kusu masa.

„Ta pila je úplně zbytečná. Zbytečná! Já šaty nosím. Nahá chodit nemůžu. Ale tu pilu, tu si můžeš leda tak pověsit na zeď.“

„Opakuješ se, Lásko.“

Karlův klid Lucii ještě více dráždil. Jak je zase nad věcí! Zamyslela se, co by manžela mohlo popudit. Nemusela přemýšlet dlouho.

„Každou chvíli,“ pravila zlověstně, „přijde na návštěvu moje matka.“

Karlovi se zachvěla ruka, ve které třímal láhev s olejem. „Byla tu přece včera!“

„No a?“ Lucie se škodolibě usmívala.

„A předevčírem taky!“ Karel ustal v práci. Obával se, že dokud nestráví neblahou informaci, nebude schopen přesně zaměřovat pramínek oleje do příslušného otvoru. „ A o víkendu…“

„No a? Dnes přijde zas. Je to moje matka. Když ty si můžeš koupit motorovou pilu, tak já si snad mohu pozvat svou vlastní matku. Nechápu, co proti ní máš!“

„Dnes,“ řekl Karel už beze stopy bývalého klidu v hlase, „ je fotbalová středa. Chci se dívat na fotbal. A ne na ty pitomý seriály, co tvoje matka sleduje.“

„Chtěj si co chceš. Pokazila se jí televize.“

„Lže,“ vykřikl Karel vztekle. „Ta bába jedovatá. Řeknu ti, co za tím je. Žádná pokažená televize. Chodí se sem najíst.“

„Je to důchodkyně! Že se nestydíš. Na starém člověku bys chtěl šetřit a pak si klidně dáš patnáct tisíc za nepotřebný krám! Kdybychom ty peníze vyhodili z okna, mohli bychom se aspoň dívat, jak bankocetle lítají vzduchem!“

„Jednou, jedinkrát za život si udělám radost. Jednou jedinkrát“, zvolal Karel, „ a je to, jako bych spáchal válečný zločin. Ta bába je více než krutý trest za všechny moje hříchy.“

„Jak můžeš tak neuctivě mluvit o matce své ženy?“

„Protože je hrozná. Pořád mě uráží. Říká mi, že tloustnu, plešatím a blbnu.“

„No a není to pravda?“

„Pravda, nepravda. Ona už tlustá, plešatá a blbá je. A fousatá! A zlá!“

„Karle!“

„Nemůžu tvou matku ani vystát,“ rozohňoval se stále více Karel. „Nenávidím ji. Ale jsem schopen se ovládnout. Jednou týdně. Jenže tohle je už na mně zkrátka moc. Ona se sem snad chce nastěhovat!“

Lucie zalapala po dechu. „Tak já ti tady jak blbec dělám řízky a ty nemůžeš vystát mou matku. Něco ti řeknu!“ zamířila paličkou Karlovi do obličeje. „Ještě jednou urazíš moji matku a vyhodím ti tu slavnou pilu z okna.“

„Co proti té pile sakra pořád máš?“

„Jéžiši Kriste? Je to možný? Potřebujeme X věcí! Video! Myčku nádobí! Nový vysavač! Vymalovat! Ale ty koupíš motorovou pilu. Jsi sobec! Hnusný, sebestředný, maskulinní sobec!“

Karel se ušklíbl.„To ještě nic není. Podle všeho ze mě bude taky brutální vrah. Jinak se totiž té jedubáby nezbavím.“

„A dost!“ Lucie praštila s paličkou o stůl. „Žádný řízky nebudou. Udělej si je sám. Můžeš si je naklepat tou pilou a usmažit v tom svinstvu, co do ní pořád láduješ. Protože ty tu pilu máš raději než mně!“

„Lucie,“ Karel učinil znechucené gesto a chystal se něco pronést. Nechtěně však zavadil o láhev s olejem. Zlatohnědá tekutina vytryskla na běloskvoucí plochu stolu. Zaskočený Karel vzal hadr a rozmazal olej po celé desce. Lucie nevěřícně zírala na mastné šmouhy a kapky kanoucí na linoleum. Pak se probrala ze strnulosti, nadechla se, učinila několik rozhodných kroků, popadla pilu a mrštila ji ven z okna. Karel jen překvapeně hekl.

„Tak,“ řekla Lucie a otočila se s vítězoslavným výrazem od okna. „Máš cos chtěl.“ V tu chvíli zazněl z ulice šílený výkřik. Oba manželé vyhlédli ven. Na chodníku v louži krve ležela mrtvá tchýně. Její tělo prolnulo s kovovými součástkami pily. „Tak,“ řekl Karel. „Máš, cos chtěla.“

PAGE

1