!

Institut ideologické indoktrinace # texty

?

«

DIRK --- 21:27:43 6.3.2002
Heleho, co clovek nenajde za klub.

O materskych citech vam toho moc nepovim, ale muzu se sverit s nekolika zcela praktickymi radami pred tim, nez se rozhodnete mit dite. Mam dvoumesicni dceru, takze to budete mit hned z prvni ruky.

Tak tedy: v zadnem pripade nikdy dopredu nerikejte, jak budete sve dite vychovavat. Stejne to nedodrzite. Rezignujte na spanek a pripravte se na to predem. Rozlucte se predem s vetsinou pratel, nebudou na vas mit naladu, az jim vase miminko poprve poblinka saty za deset tisic. Nevadi, objevi se jini, daleko lepsi a opravdovejsi pratele. Nezlobte se na ne, az vam jejich miminko poblinka saty za deset tisic (hm, tak tohle se mi sice nestalo, protoze nenosim saty, ale prekvapi vas, oc vice vam vadi, kdyz vam tricko poblije cizi dite -- od vlastniho je to daleko prijemnejsi). Rezignujte na myslenku, ze muzete normalne pracovat, kdyz mate doma miminko. Obzvlast rezignujte na praci, pokud pracujete doma. (Tim myslim, ze obzvlast vhodne je mit miminko nekdy v dobe, kdy napr. pisete disertaci.)

A ted ta prijemnejsi cast: mit dite je nejlepsi zabava, jakou jsem za poslednich par let zazil. Fakt. Kdyz vidite, jak si zacina vsimat veci kolem sebe, reaguje na vas (tim myslim, ze vresti a chce k vam do naruce, ale to nevadi), tak si uvedomite, ze tohle je to nejdulezitejsi, co v zivote je.

A na zaver jeste nekolik rad pro tehotenstvi a porod: budete ve stresu, a to celou dobu tehotenstvi. Zasadne nectete nic o vrozenych vadach, nechodte do mist, kde mohou byt mentalne zaostale deti, nebavte se s lidmi, kteri radi vypraveji hruzostrasne historky, jak "jejich znamou nechali lezet na porodnim sale, az malem vykrvacela..." atp. Prakticke veci, jako vyber porodnice, nenechavejte na posledni chvili, ale nepremyslejte o tom od prvnich tydnu, protoze se akorat vystresujete, nebot zmineni lide se sklonem k straslivym historkam se dneska venuji hlavne psani na stranky jako www.emimino.cz a tak.

A posledni radu, pro otce: v zadnem pripade nebudte u porodu. Nemate na to. Porod proste pretrpi jenom zenske. Chlap je na to moc citlivy. Zirat na zenu, ktera trpi, bez moznosti ji nejak pomoci, to je proste hruza a des. Verte mi, byl jsem tam.

DIRK --- 1:02:56 12.3.2002
Co se prace doma tyce, kdesi jsem cetl, ze nejvetsim problemem v rodinnem souziti (v mezigeneracnim smyslu) je v moderni dobe to, ze deti nechapou praci svych rodicu. Drive, v tradicni spolecnosti, byla vetsina lidi zemedelci, jejich deti jim pomahali na poli a byli s rodici vlastne cely den. Dnes prijdou rodice z prace v sedm vecer, daji detem veceri a ulozi je spat, rano je zavezou do skoly a o vikendu s nimi vyrazi do nakupniho centra. Deti vedi houbeles, v cem spociva prace jejich rodicu, co je to odmena za praci, maji dojem, ze penize jsou neco, co se vytahuje z chromovane krabice na zdi banky a jsou v zivote dezorientovany. Cili doufam, ze moje deti uvidi, jak sedim doma a mracim se nad papirem pokrytym smesi sipek a zahadnych znacek, cmaram a vztekle mumlam, a kdyz se me zeptaji, co delam, tak jim vysvetlim, ze to nepochopi drive, nez po deseti letech pilneho studia, cimz je odradim natolik, ze si pujdou vypravet s maminkou a mezigenereacni porozumeni pujde take do haje.

DIRK --- 23:28:09 22.3.2002
Tak, dneska vam nedam zadnou uzitecnou radu, ale pochlubim se: vcera se Anicka pocurala tak, ze si nacurala i na vlasy :-))) To se mne teda jeste nepovedlo...

Ale dobra, premluvil jsem se k uzitecne rade: nikdy nemirte nabitym ditetem na cloveka. Tim myslim, ze takove dite docura nebo dokaka nebo doblinka tak daleko, ze by to nikdo necekal. (Chm, v tehle mistnosti vzdycky mluvim tak spisovne a neznoucce -- pry dokaka!).

DIRK --- 18:26:44 11.4.2002
Hrde oznamuji, ze nase ani ne ctyrmesicni dcera Anna se dnes odpoledne poprve prevalila z polohy vleze na zadech na bricho. Povazuji to za projev jeji mimoradne inteligence a pohyboveho nadani. Pokud s tim nekdo nesouhlasi, prijdu mu rozbit hubu lopatou na snih. Objektivne musim priznat, ze z toho sama byla desive prekvapena, a to spis neprijemne :-) Ale doufam, ze na zmitani nezanevre...

DIRK --- 14:29:45 10.8.2002
Rad bych se zeptal v souvislosti s debatou o detskem stravovani, zda nekdo z vas nevi, kde je mozne v okoli Brna sehnat maso, hlavne kurata, z nejakeho biochovu, proste kurata nekrmena rustovymi hormony.

Ono totiz, at si XXX nebo YYY rikaji co chteji, male dite maso potrebuje (je statisticky podlozeno, ze vyskyt nekterych mentalnich defektu je radove castejsi u deti, ktera nejedi maso). A kdyz uz mame nasi Anicce davat maso, tak at to neni nejake svinstvo (pro zajimavost, po konzumaci "beznych kurat" zacala rocni dceri jedne zname rust prsa).

Jeste poznamka k tomu, ze diteti chutna to, co mu prospiva: to je nejvetsi blud, jaky kdy koho mohl napadnout. Ance tedy nejspis prospivaji propisky, igelitove sacky, kostky ze stavebnice a pisek, ne? Navic Ance strasne chutnaji ryby, ktere male dite nema moc jist, protoze rybi maso obsahuje prilis mnoho vitaminu A.

A uplne nakonec: vegetarianstvi, jako kazdy podobne zavazny postoj, by melo byt dusledkem svobodneho rozhodnuti zraleho jedince. Dite nema dostatecne schopnosti a znalosti, aby si mohlo kvalifikovane vybrat (a vetsina dospelych take ne). Pockejte, az mu bude sestnact nebo sedmnact (mozna driv, co ja vim), pobavte se o tom, pak at se rozhodne. A netvarte se, ze maso jist nesmi: bylo by to podobne smesne, jako kdyz mi moji pribuzni vykladaji, ze musim jist i jine maso nez ryby, protoze jinak brzo chcipnu.

DIRK --- 19:56:01 16.9.2002
Tak nase dcera Anka, ktere bude ve ctvrtek devet mesicu, dneska udelala par prvnich kroku (asi pet nebo sest). Uz skoro dva mesice chodi s asistenci (za ruku), ale dneska to bylo poprve, co se ji podarilo samostatne jit i bez toho, ze by si "docela rychle lehla na zem". Jsem pysny, ze mam sikovnou dceru. Doufam, ze pristi mesic uz by mohla chodit sama nakupovat a vencit psa :-)

DIRK --- 19:16:16 15.10.2002
Na detech je nejlepsi, ze si clovek casto neuvedomi prekotne pokroky, ktere v nejranejsi fazi zivota dosahuji opravdu ze dne na den. Jeste pred par mesici to umelo jenom lezet a rvat. A ted sedim v pokoji a najednou kolem me moje dcera projde, v ruce si nese mestsky plan Barcelony (treti zasuvka zdola -- mapy a plany, fakt docela vysoko...), druhou rukou si pridrzuje zlutou umelohmotnou trumpetu, do ktere troubi a k tomu vydava jeste jakesi brichomluvecke zvuky.

No, v sobotu ji bude deset mesicu, ale nedavno jsem videl dvoumesicniho kamaradova syna a vubec se mi nechce verit, ze neco takoveho jsme meli doma take. Copak deset mesicu je takova chvilka?

DIRK --- 19:17:54 15.10.2002
DIRK: Musis se hlavne rozhodnout, zda se citis spise jako stastny otec, nebo stara troska. :-)

Hm-hm. Z toho, ze zacinam trpet samomluvou, by se asi dalo spis usoudit, ze jsem stara troska. Ale nebojte se, patricne hrdy otec jsem take. DIRK --- 13:04:27 18.10.2002 Mam nejake fotky, ale uz pul hodiny se tady morduju se scannerem a ne a ne s tim neco rozumneho udelat.
Nicmene, kdyz se me XXX pta, co chci Anicku skutecne naucit, proste si nemohu odpustit tenhle obrazek:

TÉMA: muž u porodu

Ja jsem u porodu byl a mam dojem, ze bych necitil k nasi dceri mene, kdybych s klidnou mysli sedel naproti v hospode. Ba naopak. Dost dlouho mi trvalo, nez jsem si pripustil, ze to mile a pritulne stvoreni je to, co zkrvavene a mastne od jakehosi zluteho tuku vylezlo manzelce z bricha za strasliveho rvani (sveho i zenina) a ve spouste krve.

Lidi, pochopte, ze zenska je pri porodu tak plna endorfinu a dalsich telem vytvarenych drog, ze si z te bolesti uvedomuje podstatne malou cast. Ale i ta cast je tak priserna, ze nervozni a soucitny chlap se proste muze podelat strachy, pomoci nijak nemuze a celkove si zoufa, lituje trpici rodicku a pripada si jako trouba, ktery akorat prekazi porodni babe.

No nic, ja mam prikazano jit i k dalsim porodum, mam jasno v tom, ze se mi nechce, ale rekl bych, ze je to sakra prece vec te zenske, ne? Ja si tam tech par hodin klidne odstojim, mne se z bricha zadny vetrelec klubat nebude. Jestli me tam ona chce, tak to nejmensi, co pro ni mohu udelat, je vyhovet ji a drzet ji tam (podle meho nazoru uplne zbytecne) za ruku. Hm, vlastne jsem ji pridrzoval spis hlavu nebo co. Pak mi rekla, ze vubec nevedela, ze tam jsem.

No, ale zase, nas porod byl extremne kratky. Pokud zena rodi cely den, tak je fajn, ze ji chlap donese treba piti nebo natrepe polstar nebo tak. Ony ty sestricky a doktori se sice staraji, ale take nemohou byt u kazde zenske porad. V takovem pripade to snad (podotykam snad) smysl ma, ale neni duvod, proc by v okamziku, kdy jde vazne na vec, nemohl chlap chnapnout cepici a odskocit si na jedno, nez se to odbude.

DIRK --- 18:51:04 17.11.2002
Reknu vam, zuby, zoubky, zuby... Aaaa...

Ale to neni to hlavni, proc sem pisu. Nase Anka dospela do faze, kdy uz si svet kolem sebe perfektne uvedomuje, jsou ji jasne socialni a hierarchicke struktury v rodine i okoli. A rozhodla se, ze jeji maminka je jeji proto, ze patri jen ji a nikomu jinemu. Takze treba odhani me, kdyz se k zene chci pritulit nebo tak neco. No neni to des, muset snaset zarlivost ditete?

TEMA: postizene deti, potraty

DIRK --- 21:53:56 30.1.2003
ad nazor XXX, ktery/a se hlasi k pristupu Lindy Goodmanove, ze dite do 12 tydnu nema dusi: Nevim, kdo je Linda Goodmanova, ale rekl bych, ze jeji logika je dosti divna: jeste pred deseti minutami ta hrouda masa nemela dusi, a najednou, bum prask, je tu clovek!

DIRK --- 22:10:24 30.1.2003
ad XXX ("Linda Goodmanova je astrolozka a podle astrologie horoskop startuje prvnim nadechnutim"): Zcela OT -- jak muze jeste nekdo verit klasicke astrologii, kdyz vzhledem k precesi jarniho bodu uz jsou souhvezdi uplne nekde jinde, nez v dobe, kdy staroveke astrologicke koncepty vznikaly?

DIRK --- 22:11:38 30.1.2003
ad XXX: Tim nechci delat kravu z Lindy Goodmanove, nebo zpochybnovat jeji nazory na potraty, protoze je astrolozka. Ty nazory se mi nelibi a astrologie take ne, ale nijak to nespojuji. To jen na vysvetlenou.

DIRK --- 22:11:40 31.1.2003
ad nazor YYY, ze muz nemuze tusit, jak zena reaguje na sve tehotenstvi: Mas pravdu, nevim. (Stejne jako ty nevis, jak na me pusobilo tehotenstvi me zeny a jak proziva existenci dosud nenarozeneho ditete jeho otec, ochuzeny o nejintimnejsi kontakt, ktery mohou dve zive bytosti prozivat.) Skutecne netusim, jak tehotna zena uvazuje a procituje a vnima dite ve svem tele. Ja jen rikam to, co rikam. A dekuji XXX za temer shodny a lepe formulovany nazor. A pokud by dite mohlo rici, co si mysli, asi by radeji prislo do nejake, byt sebenevyspelejsi rodiny, nez do odpadkoveho kose na chirurgii.

DIRK --- 22:25:20 1.2.2003
jeste ad YYY: Ja ale rikam uplne neco jineho, nez na co ty reagujes. Me vadi, ze se pouzivaji pojmy jako "preruseni tehotenstvi" nebo "ukonceni zivota provazeneho nevylecitelnou bolesti". Nejsem katolik, ale souhlasim s papezskou encyklikou, v niz se pise o tom, ze zijeme ve veku smrti. Trvam na pouzivani spravnych slov a nezkreslovani situace. Nasilne ukonceni lidskeho zivota byva zvykem oznacovat slovem vrazda. V nekterem prispevku neco malo zpet vysvetluji, ze si umim predstavit opravnenost vrazdy dospeleho cloveka. Tim, ze vrazdu opravnuji nebo oduvodnuji nejake vnejsi okolnosti, neprestava ale byt vrazdou (tj. vojaci ve valce jsou vrazi, popravci je vrah a tak podobne).

Nejsem proti potratum a psal jsem to sem. Jsem proti tomu, ze o prevaznou vetsinu umelych potratu zadaji zenske, ktere proste "nezvladly antikoncepci".

Stve me, kdyz nekdo neodpovida na to, co pisu, ale na to, co si mysli, ze pisu.

DIRK --- 20:46:15 2.2.2003
jeste ad YYY: Porad mluvis o necem jinem, nez ja. Kdyz zenska nezvladne antikoncepci a nejde na potrat, treba pak dite vychova blbe. Kdyz nezvladne antikoncepci a jde na potrat, dite zemre, v me terminologii je zavrazdeno. O nic jineho mi nejde -- dite umira z rozhodnuti matky. Kdyz si predstavim, ze pro dite existuji alternativy "spatna vychova" a "smrt jeste pred narozenim", mam dojem, ze vim, cemu davam prednost.

Téma: Vhodný věk pro založení rodiny

DIRK --- 14:31:43 1.4.2003
Ale asi neni velky problem rici, kdy je nejnizsi (trinact?) a nejvyssi (pred menopauzou?) mozny vek poceti, ne? A to, ze zenska, ktera je poprve tehotna a je ji uz vice nez tricet, je automaticky odeslana na rizikove tehotenstvi, protoze pocet samovolnych potratu v teto vekove skupine je radove vyssi, take o necem svedci.

Nejsem lekar, ale rekl bych, ze u prvniho ditete to nejakou roli hraje. U dalsich asi ne, nebot za starych casu byly zeny permanentne tehotne az do menopauzy nebo smrti, podle toho, co prislo driv.

DIRK --- 11:19:10 2.4.2003
Kdyz pred casem byla moje zena za gynekolozkou (to uz je tak pet let), kdy je tedy ten optimalni BIOLOGICKY vek na to, aby mela dite, tak ji pani doktorka rekla, ze to uz teda davno prosvihla. Ze to sice nerady rikaji, ale nejlepe je poprve otehotnet tak v sestnacti.

Tak nevim, co si mam o tom myslet. Kazdopadne memu konzervativnimu a tradicnimu pohledu na svet vyhovuje to, ze v tomto veku zeny mivaly prvni dite "odjakziva".

DIRK --- 21:44:23 2.4.2003
ad XXXJa jsem nerikal, ze by zenske mely povinne otehotnet v sestnacti. Ja jsem jen poznamenal, ze podle mych informaci je to vek, v nemz je pro zenu otehotnet z biologickych duvodu optimalni. :-)

ad YYY (debata o povinném odběru plodové vody u starších matek a genetických testech): Rekl bych, ze nektere alternativni matky (vcetne me zeny) to mirne prehaneji s tim, jak je vsechno, co se tyka tehotenstvi, absolutne prirozene a snadne a normalni. "Nac doktora, kdyz prababicce stacila porodni baba, nac porodni sal, kdyz babicka se narodila do slamy?" Vetsina takovych zen (jako ta moje) pak ale rychle volaji, ze si to vlastne rozmyslely a ze ta epiduralni analgeze nezni tak spatne... :-)

Rozhodnuti, ze se neseznamim s vysledkem testu, bych radil do tohoto ranecku. Nikdo by nechtel, aby se mu narodilo poskozene dite. Ale je tezke se rozhodnout k potratu. Ja sam jsem (i zde) proti potratum vystupoval pomerne radikalne. Jsou ale deformace a vady natolik zavazne, ze dite neni schopne samostatneho zivota. Rezignovat na seznameni s lekarskymi informacemi o stavu plodu je proto kravina, kravina, kravina. Cim vice informaci, tim lepe.

Co pak to devce bude delat, az na porodnim sale reknou -- "A, to je ta pani, co jeji dite potrebuje akutni transplantaci jater"? Kdyby to vedela dopredu, tak by jeji manzel uz davno lezel na nejake klinice, kde by mu odebirali jaterni step (nebo neco takovehohle, tohle berte prosim absolutne s rezervou, jsem asi takovy lekar jako Mickey Mouse). Ale takhle?

Pred lidmi, kteri jsou ochotni kvuli sve pochybne "nezavislosti" nebo "alternativnimu pohledu na vec" nebo necemu podobnemu ohrozit bezpeci dosud nenarozeneho ditete, nejsou podle meho nazoru dost dospeli. Kruci, vzdyt kdyz budou mit vice informaci, mohou NECO delat uz pred porodem, ne?

Fakt, prehnany liberalismus je des a hruza. Kdyz jsem cetl o te holcicce Pulnocni Bouri, rikal jsem si, OK, ze kaslou na matriku a ostatni urady, to je mi fuk, ze porodila doma, dobra, je to jeji rozhodnuti, ale ze kaslala na lekarske prohlidky, za to bych ji nakopal prdel. Jo, delalo se to tak cela tisicileti. A take byla kojenecka umrtnost sedesat pet procent. A dneska je to kolem procenta. To je prece zavazny argument, ne?

DIRK --- 9:56:18 12.5.2003
ad zoubky: Hele, s vrozenym optimismem ti rikam, ze nase Anicka si prvnich zubu take ani nevsimla, ale to, co pak predvadela, kdyz ji rostly ctverky (ktere jsou o dost vetsi nez predni zuby) nam nedostatek strasidelnych zazitku bohate vynahradilo. A to jsme si u prvnich kousku take libovali, jak ta hodna holcicka ty osklive zoubecky pekne zvlada... Jinak mohu doporucit jakousi masticku na potirani dasni (mohla by se jmenovat Calgel?), ktera funguje "jako lokalni anesteze" a detatko vydrzi tak deset minut v klidu. I kdyz, ja jsem zaroven s tou mastickou kupoval v lekarne i tri velka usporna baleni spuntu do usi...

Zubum zdar, krivym zvlast.

DIRK --- 15:58:32 17.6.2003
Echch, tak jsem si tu vcerejsi a dnesni debatu precetl a prekvapilo me, jak moc zen rika, ze vlastne cizi deti nemely nikdy moc v oblibe, ze mely obavy z toho, jak se postaraji o vlastni a tak. Zrejme stoji za uvahu, jak moc je v nasi kulture zakorenen stereotyp, ze zenska ma byt bez sebe stestim z pomysleni, jak se kolem ni bude batolit sedm nebo osm deti, vsechny budou slintat, curat, kakat ci provadet jeste neco horsiho. Od muzu nikdo velkou touhu po detech neocekava, nemylim-li se.

Ja jsem mel vzdycky pocit, ze mam deti radeji nez moje zena -- ochotne jsem si hral i s uplne cizimi detmi a skoro me mrazilo, kdyz jsem si rikal, ze zenu ty deti zjevne otravuji. Fantasticke ale je, ze si daleko vice chtely hrat s ni nez se mnou a ze si (obzvlast s temi malymi) rozumela vzdycky mnohem lepe nez ja. Ona tedy take jako HRABALKA tvrdi, ze propasla obdobi, kdy deti strasne chtela a rozhodla se, ze je na ne jeste brzo (nekdy mezi devatenacti a dvaceti) a pak uz se nikdy tak netesila.

Ale rekl bych, ze si ted oba neumime vubec predstavit, ze bychom Anicku nemeli a porad jen premyslime, jak je mozne, ze nam pripada cim dal vic fajn -- i kdyz je protivna az hruza, vztekla tak, ze se vlastne v jednom kuse vali s penou u pusy na zemi a kope nohama, sobecka, zlobiva, neposlusna a tak dale. Ale to uz tak deti byvaji. Dospeli nekdy take.

A jeste bych podtrhl to, co rikala XXX: je skvele, kdyz spolu maji deti lide, kteri se maji radi. A pridal bych, ze kdyz spolu maji deti lide, kteri se maji radi a maji radi ty deti, tak se pak maji radeji i navzajem. Ale mozna je to jen muj pocit.

A na zaver jednu poznamku, kterou uz jsem sem sice psal (a mozna i vickrat), ale povazuji ji za nesmirne dulezitou: Kdyz jsem byl mladsi, strasne mi vadila predstava, ze clovek, ktery ma dite, nema cas na kamarady, na svou praci, na zadne konicky a venuje se vpostate jen tomu diteti. Znami s detmi, kteri me presvedcovali, ze to tak neni, nemeli cas na kamarady, na svou praci, na zadne konicky a venovali se vpostate jen detem, takze mi pripadali jako prohnani lhari.

Nakonec jsem si uvedomil, jak je to doopravdy. Kdyz mate male dite, tak se vam CHCE travit vetsinu casu s nim, nestojite o hospodske tlachani s kamarady a radeji si vyjdete na prochazku s kocarkem nebo na piskoviste nez byste lepili modylky letadel. (O praci se radeji nezminim, kdyby se na nyx nekdy nahodou dostal muj sef.)

Cili to, ceho se clovek boji, je pravda. Skutecne s ditetem ztrati spoustu "sveho" casu, ale na druhou stranu to vetsinou stoji za to. Aspon ja ten pocit mam a po roce a pul me stale neprechazi. Uz se tesim, az budeme mit dalsi dite. :-)

DIRK --- 16:38:45 22.10.2003
ad XXX -- náušničky: A co? Ja take porad musim vsem rikat, ze ten sikovny kluk se jmenuje Anicka a ze nausnicky jsme ji nedali proto, ze si to podle nas daleko vic uzije, az bude chapat, oc kraci.

Dokud lekari nebudou detem tetovat pres cely oblicej mezinarodni (zachodove) piktogramy, tak se proste budou muset nahodni kolemjdouci zeptat. A nebo rikat univerzalni "nadherny drobecek" ci neco podobneho.

A nebo musime pockat na poradne globalni otepleni a nechat deti behat nahate :-)

DIRK --- 23:57:20 22.10.2003
Generace nasich maminek stale ziji v dojmu, ze nejlepsi je dite prezrane sunarem, ktere se budi na povel, vymesuje na povel, usina na povel, ji na povel, to vse v pravidelnych intervalech a mezi tim zpiva budovatelske pisne. A misto babovicek si stavi zakopy...

Hm, myslim, ze bych mel zmenit cetbu. :-) Nicmene je to nejmene z deviti desetin pravda.

DIRK --- 16:43:38 1.12.2003
ad XXX ("můžeme si dovolit dítě, když nemáme moc peněz a žádné zkušenosti, protože jsme hrozně mladí?"): Mladsi matky maji zdravejsi deti, ale pak se o ne neumi starat, starsi rodice jsou ve vyhode, protoze dite mohou lepe materialne zabezpecit, ale zase celi pripadnym zdravotnim potizim. Takze idealni kombinace je otec prachaty ctyricatnik a matka zdrava sestnactka.

Ale vazne: na to, abyste meli dite, nepotrebujete skoro nic. Kdyz mate pocit, ze ho chcete, je ten nejlepsi okamzik. (Pokud to jeste jde, ale nechci nikoho strasit.) Penize a majetek jsou fajn, ale vidim na rade pratel, ze se lze obejit i bez nich -- podle meho nazoru je docela vhodne mit automobil, uz kvuli jezdeni k doktorum, vzdalenym pribuznym a podobne, dale se vyplati mit vlastni bydleni oddelene od rodicu (ale zase pritomnost babicek a dedecku pry dava zivotu deti novy rozmer, tak si to treba zkuste -- o tom, jaky rozmer dava zivotu spolecne souziti vice generaci, predevsim hadky tchyni se snachami, pojednava vetsina evropske literatury...), ja osobne po zkusenostech s hodne zvracejicim ditetem (reflux, uz jsem tady o tom mluvil) povazuji za velke plus automatickou pracku; samozrejme elementarni civilizacni vymozenosti, jako elektrina, topeni, tepla voda a podobne jsou takrka nutne (ackoli vim, ze to jde bez nich, nakonec jejich absence zacne vadit i milovnikum "prirozeneho" zivotniho stylu). Co se tyce primych nakladu na provoz ditete, neni to tak hrozne, jak si nekteri lide stezuji, obzvlast pokud matka intenzivne koji, nepouzivate jednorazove pleny a pouzivate obnosene obleceni (u velmi malych deti takrka nutnost, rostou, mrchy, jako z vody).

Take bych se prilis nebal toho, ze se "nezkuseni" rodice nebudou umet o dite postarat. Dokud dite nemate, jste nezkuseni (a vetsinou i tehdy, pokud ho mate). Mnoho pratel mi reklo, ze o druhe dite uz se starali uplne jinak, nez o prvni -- vetsinou s nim zachazeli daleko odvazneji a brutalneji, ale predevsim kaslali na spoustu vyctenych poucek a dali prednost pohode ditete i sve. Deti jsou pomerne nerozbitne, i kdyz tak na prvni pohled nevypadaji. Daleko horsi je, ze dite predstavuje straslivou casovou zatez. Na mnoho konicku rychle zapomenete, na ostatni nebudete mit silu a cas. Chci take varovat pred castym poucovanim, ze "starat se o dite neni vubec zadna prace, je to zabava, je to skvele, vlastne me to nestoji zadny cas a uzivam si". To neni pravda. Obzvlast s velmi malym ditetem je spojeno spousta obsluznych cinnosti, ktere nejsou zabavne vubec, zato jsou casove narocne, vice ci mene odpudive a predevsim priserne a drtive stereotypni. To, co byste si meli uvedomit, je, ze dite je tak skvele, ze to jeho pritomnost snadno vyvazi. Ale presto: pravdepodobne vam zacne lezt na nervy, ze kvuli diteti nic nemuzete (vetsinou se to stane spis matce, ktera je k diteti pripoutana podstatne vice nez otec a pokud koji, nemuze se jit ani opit do nemoty, aby na to zapomnela) -- jo, to se stava, ale prejde to, protoze dite je jednak fajn, jednak vas potrebuje, vy to vite a tudiz se mu budete muset venovat tak ci onak. Zasadni ale je, ze prvni mesice, kdy je dite pomerne malo zabavne, je pro vas jeste nove a tesi a udivuje vas i uplnymi drobnostmi. A pak zjistite, ze roste, ze se uci nove veci, ze se umi usmat, ze se zacne poradne hybat... lezt... sahat po vecech a brat je... chodit... rozbijet veci... nicit okoli... broukat... mluvit... Je toho spousta, vetsinou je to zabava (pro dite i pro vas), je to sice unavne a vycerpavajici, ale stoji to za to.

Posledni nebezpeci je socialni: Predne, kvuli diteti nebudete mit cas na praci a na budovani kariery, rozhodne ne v tom rozsahu, v jakem si to muzete dovolit bez ditete. Navic ale hrozi nebezpeci hadek mezi rodici, predevsim o zpusob vychovy ditete, peci o dite a podobne -- nejaky psychologicky vzdelany clovek uz o tom tady mluvil a ja to nebudu hledat, nicmene dodam, ze tyto spory bych ocekaval predevsim u vztahu, ktere netrvaji dlouho -- dite je zatezkavaci zkouskou a je hloupe (a pro dite tragicke), kdyz se vztah pripadne rozpadne. Pozor, toto nebezpeci je vetsi nez male -- v CR je stale jeste velmi vysoka rozvodovost, myslim, ze kolem 40 %.

DIRK --- 21:03:17 5.12.2003
Vcera pri mikulasske oslave u kamaradky nase Anicka dala Mikulasovi vsechny svoje dudliky (pro miminka) a vcera i dnes usnula bez dudliku.

Komu to pripada trivialni, tak by mel vedet, ze pro Anicku byl navyk na dudlik neco jako tezka heroinova zavislost.

Je skvela, vubec neplakala, vsem rekla, ze dudliky uz nema a kdyz zacala dneska v jednu chvili kricet "Dudlik, dudlik" (tedy "Dudu, dudu"), zarazila se, prestala plakat a rekla: "Dudu uz Aji nema, dudu dala Mikulas pan pro mimi maji".

Jsem moc pysny.

DIRK --- 13:19:02 7.12.2003
k XXX: Anicka bude mit za dva tydny dva roky :-) A skutecne to bylo uz skoro na bliti -- pusu ma olezlou, zoubky se ji zacaly krivit (neznatelne, ale zacaly) a uz byl nejvyssi cas. Kazdopadne u dalsiho ditete dudlik odejmeme nejpozdeji kolem pul roku.

DIRK --- 10:14:29 8.12.2003
Take jsem videl deti, ktere dudlik nechtely. Nektere z nich mely palce na rukou dlouhe nekolik decimetru a zahnute jak naberacky, nektere byly v poradku. Vetsina bezdudlikovych deti ve spanku strasidelne slinta, mnoho z nich cuca alespon polstar, perinku, nohu spoluspici panenky ci medveda nebo dokonce svoji, pripadne nejake dalsi predmety z okoli (lahve od piva, spacky od cigaret, hodnotne knihy atp.). Anicka si vydobyla dudlik uz v porodnici, a to i pres nase hrdinne sliby, ze nase dite (hnusny oslintany) dudlik nikdy pouzivat nebude. Stacila noc po porodu a idealy taly jak led na prudkem slunci.

A nasleduji zpravy. Posledni vyvoj na dudlikove fronte:

O vikendu jsem byl pryc a co se nestalo: ukazalo se, ze Anicka celou sobotni noc proplakala (asi ji chybel tatinek, protoze vcera stejne jako ve ctvrtek a v patek spala hezky), ale predevsim prestala spat odpoledne. K necemu je to dobre -- napr. lze jit ven i za svetla, ale na druhou stranu vypadala manzelka trosku ustvane. Tento pruvodni jev detoxikacniho procesu potvrzuje i nekolik dalsich maminek z naseho okoli: dudlikovy zavislak spi zpocatku mene, hure a predevsim jen v noci, po tydnu ci dvou se obvykle rytmy obnovi. Zena si take stezuje, ze Anicka se chce mnohem vic kojit (sledoval jsem to vcera vecer a rekl bych, ze vypila tak pet litru mleka, no, snad o chlup mene). A pry i to je znacne vycerpavajici.

Vypada to, ze vysledek odebrani dudliku bude kompletni upirske vycucani maminky, nasledne rychle odstaveni a pak totalni zhrouceni cele rodiny a predevsim moje, protoze zena nastupuje od ledna v praci a s Anickou (nenakojenou a bez dudliku a tudiz odpovidajicim zpusobem nenaladenou) budu doma ja :-)

DIRK --- 10:14:56 8.12.2003
ad Co také cucají: Aaaa, plenka predevsim patri k ocucavanym predmetum! Jak jsem ja bloud na ni mohl zapomenout!

DIRK --- 20:54:58 17.12.2003
Už několik dní jsem chtěl napsat čerstvé zážitky s naší Aničkou. V pátek jí budou dva roky, takže toho už spoustu viděla, spoustu zná a umí, ale některé věci zažila poprvé až v posledních dnech. Například střevní chřipku, ale o té mluvit nechci (především proto, že svůj díl jsem si užil i já).

V sobotu dopoledne poprvé jela na koni, a já u toho bohužel nemohl být. Kůň byl vlastně půň (nebo jak se nezdrobněle řekne poník), jmenoval se Bonny a Anička už houpacímu koníkovi neřekne jinak. O ježdění na koních mluvila celé odpoledne. Druhý den šla znova, tentokrát s babičkami, a já opět nemohl. Bonny prý zlobil a nechtěl vozit děti, ale Aničku krásně svezl. Přestože se koní bojím a jezdectví mě nikdy nelákalo (i když na nějakém tom poni jsem asi také kdysi seděl), rozhodl jsem se vyrazit na Bonnyho v pondělí -- jenže to už udeřila střevní chřipka. Takže o tento hodnotný rodičovský zážitek jsem dosud ochuzen.

V sobotu odpoledne jsme byli poprvé v kině, celá rodina. Pásmo pohádek pro nejmenší. Ve skutečnosti naprosto hnusné filmy, které jsem jako dítě nesnášel -- především Hermína Týrlová, jejíž tvorba se (podle mé zkušenosti) dětem obecně příliš nelíbí. Nicméně Anička byla ráda, že vidí pohádky na velikém plátně, hodný tatínek (já, volové!) jí vysvětloval, co se vlastně v pohádkách děje, protože některé téměř nedávaly smysl, ale celkově to bylo pozitivní. Poslední byli Pojarovi medvědi, kteří jsou pro tak malé dítě zjevně dost nepochopitelní, ale Anička je přesto několikrát komentovala hlasitými výkřiky Béďové! Béďové! a radostným smíchem. To bylo v zásadě jediné, nač se dalo koukat.

Dnes jsme zdobili stromeček. Anička řekla, že chce "malej a kulatej", takže jsem koupil nevysoký stromek, který jsem pak téměř nedokázal donést domů, zabral nám polovinu (dost velikého) obývacího pokoje, ale je krásný. Anička pomáhala mamince zasadit stromek do stojanu (přestože jsem ho nechal ofrézovat, byl moc tlustý, takže "hači na stromek jako Bonny" okrajovaly -- jsem docela rád, že jsem to neviděl, protože bych asi propadl panice, že dojde k úrazu). Potom stromek zdobily, na čemž jsem se částečně podílel. Všem se nám líbí.

A nakonec situační zpráva o sexuální výchově. Nepatříme k rodinám, kde děti věří v čapí podíl na zrození. Po pravdě řečeno, Velká kniha o matce a dítěti patří k Aniččiným nejoblíbenějším obrázkovým knihám. Pokud knihu znáte a máte pocit, že je docela krotká, upozorňuji, že v nových vydáních je řada dříve focených částí porodu jen nakreslena, některé těhotné ženy jsou cudně zahaleny v plavkách a podobně. Naše vydání patří k nejstarším a (podobně jako originální verze pohádek bratří Grimmů) krví a sexem nešetří. Anka má tudíž celkem přehled o tom, že miminko leze ven z bříška, které je veliké, že kluci vypadají jinak než holčičky a podobně.

Sexuální výchova ovšem dospěla k poměrně zásadnímu zlomu v okamžiku, kdy se Anka hystericky začala domáhat vitamínů, které žena pojídá (protože pořád ještě kojí, takže by jinak měla zdravotní problémy). Vysvětlila tedy Aničce, že vitamíny (v originále "jiný papání") jedí jenom maminky, které kojí miminka. Anka odběhla a zanedlouho přišla zpátky, vytáhla zpod trička panenku a řekla: "To je Jašík mimi moje, u Ani v bíšku, já máma její," načež ho (nebo spíš ji, je to normální panenka s copy) začala kojit. "Mami, Ani jiný papání taky teď."

(Jméno Jašík si vypůjčila od Vašíka jedné naší kamarádky -- mimochodem, i s ním jsme zažili jednu pěknou historku. Když u nás byl poprvé na návštěvě, byly mu snad jen čtyři týdny. Aničce se moc líbil, pořád si ho prohlížela, takže se jí žena ptala: "Aničko, chtěla bys, abychom měli také takové miminko?" "Ano, ano," odpověděla Anka sladkým, nadšeným hláskem. "A hrála by sis s ním?" "Ano, ano!" "A půjčila bys mu hračky?" "NEEE!" vykřikla Anička hlasem vypitého kriminálníka...)

Žena Ance po nějaké době vysvětlila, že jiný papání dostane, až bude mít opravdické miminko. Nesledoval jsem detaily, ale byl jsem si vědom, že Jašík má mimořádné postavení (už proto, že na rozdíl od ostatních panenek se nejmenuje jen "mimi"). Anička několikrát při různých příležitostech zopakovala, že "toto Jašík, u mě v bíšku byl". Dnes ráno mi s vážnou tváří naprosto souvisle vysvětlila, že "Ani potká pán, Ani veliká, Ani mimi bude mít v bíšku, pak mimi ven, mimi míčko bunat od Ani, Ani bude jiný papání papat".

Uznejte, co se týče sexuální výchovy, máme proti jiným rodinám značný náskok. Nejsem si sice úplně jistý, zda vitamíny hrají v lidském sexuálním chování takovou roli, ale... :-)

DIRK --- 22:00:12 4.1.2004
Pratele, tak zitra nastupuje moje draha zena do prace a ja se stavam hrdym otcem v domacnosti, pecujicim o dite. Na jeden rok.

Necitim se uplne volne...

Prubezne vas budu o tomto experimentu informovat.

DIRK --- 18:45:07 6.1.2004
k XXX: Anicce jsou dva roky. Zena ji sice jeste koji, ale uz jen vecer, takze tohle se ucit nemusim. Horsi je, ze krome ditete mam na krku take uplne streleneho psa, a narozdil ode me, ktery z prace chodil na obed domu a psa pri tom vyvencil, se zena vraci z prace az odpoledne.

Prvni dva dny jsme prezili. Vcera jsme byli sankovat, hrali jsme divadlo, cetli jsme a tak, byl to docela fajn den. Zato dneska po prijemnem dopoledni, stravenem zhruba jako vcera, nasledovala krize -- intenzivni nazorovy stret o to, zda se Anicka musi obleknout, kdyz jdeme se psem ven. Vysledek byl, hmhm hmhm, neco jako remiza. Nechtejte slyset detaily (az na salu a cepici uplne nahe dite pod mou bundou ve trinactistupnovem mrazu, sileny krik predtim a potom atp). Rekneme, ze jsme to zvladli. Nicmene po obede, kdyz uz spala, jsem si dal sklenicku cerveneho a vzbudil jsem se zaroven s Ankou, kdyz zena prisla ve ctvrt na pet domu...

Do vikendu zbyvaji jeste tri dny, do konce roku je jich podstatne vic. Je nekolik moznosti, jak to dopadne. Skoncim ve vezeni pro vrazdu ditete (a nepujde o paragraf Vrazda novorozeneho ditete matkou), stane se ze me alkoholik a z ditete kricici troska, zena rezignuje na zamestnani a zemreme vsichni hlady, zasahne policie a ve spolupraci se socialni peci nam dite seberou, nebo, a to v soucasne dobe nevypada nejrealneji, vychovam z Anicky slusneho obcanka a pak se navratim do pracovniho procesu obohacen o cennou zkusenost.

Budu vas informovat. Zustavam i nadale zvedavym pesimistou :-)

DIRK --- 20:13:41 7.1.2004
Dekuji za vseobecnou podporu. Vas udiv me trochu prekvapil, myslel jsem si, ze dneska uz se vychovou deti zabyva spousta otcu. Vas obdiv odmitam -- po trech dnech mate jeste prilis omezenou datovou zakladnu, abyste mohli hodnotit... Zadny Dirkuv denicek si zakladat nebudu, tento klub mi pomerne vyhovuje :-), na psani knihy si samozrejme netroufam; pochybuji take, ze by slo o bestseller, protoze Sabachovo Putovani morskeho kone, pojednavajici o straznich a trampotach otce na "materske" dovolene, pomerne zapadlo a nikdo ho nezna.

Dneska zacal den dosti priserne, ale diky stavbe stanu (hle! dedic Jana Amose vraci uder!) byl nakonec vcelku uspokojivy. Ackoli poledni spanek si Anicka doprala ve stanu (mame ho postaveny doma, ne venku, vy blazni), jeji matka usoudila, ze na celou noc je to spani nevhodne. Radeji jsem se neptal proc.

Ted jdu veceret. Dnesek byl predevsim dlouhy, nebot zena byla u lekare a prisla domu az o ctvrt na sedm. No, kdysi uz jsem pracoval i ctrnact hodin denne, takze tohle neni tak hrozne. A v poledne jsem i chvilku doopravdy pracoval, verte neverte. Nakonec to snad pujde...

DIRK --- 21:15:35 18.1.2004
Vidim, ze divoke emotivni vykriky ustaly, takze se ozyvam s nepravidelnym reportem muze na materske dovolene.

S udivem jsem zjistil, ze jsem se s poslednim prispevkem ozval minulou stredu, takze vlastne nevite vubec nic. Za tech par dni jsme si stihli uzit spoustu legrace.

Anicka uz nepropuka v hystericky plac. Volani "Tatu ne, tatu ne, mami, do pace nechodit!" jsme slyseli naposledy snad minuly ctvrtek. Dokonce uz je ochotna se i obleci a jit ven, takze nemusim trnout obavami o psuv mocovy mechyr. Hrajeme si, cteme si, kreslime si. Obcas rozbijime veci. Hrajeme loutkove divadlo (Anicka ma tendenci zachranovat princeznu a v posledni dobe i jine postavy v ohrozeni).

Minuly patek koupila Petra lyze, nikoli klasicke medvidky, ale moderni, tj. celoplastove, s naprosto nesmyslnym a nepouzitelnym vazanim, ktere mi opet pripomelo, ze kozene reminky sice nepatri k modernim materialum, ale zato na rozdil od plastoveho cehosi bezproblemove fungovaly. Anka na nich dvakrat, hm hm hm, rekneme, hm, jela. Tedy -- jednou jsme ji tahli za sebou se svahu dolu a podpirali v podpazi, podruhe ji Petra (metodou pulmetrovych priskoku s naznacenym padem naznak a zachycenim do materske naruce) donutila popojet asi pet metru. Za petistovku trochu draha zabava.

Take jsme uz dvakrat navstivili materske centrum Klokanek. Uz jsem tam byl kdysi davno a velmi rad musim oznamit vsem feministum a feministkam, kteri meli starost o genderove cisty jazyk, ze si zacinam zvykat na osloveni "maminko", pouzivane v teto komunite pro kazdou bytost vyssi nez metr dvacet. I jinak, napr. podle stanov, jde o sexistickou a diskriminacni organizaci. :-) Daleko horsi ale je, ze tam maji priserne pretopeno, diky cemuz Anka, zvykla na relativni chlad (stejne jako ja, otrly a ponekud tupy trouba, nosici do konce listopadu kratasy a sandaly), byva strasne otravna a ospala. A take mene snasenliva nez obvykle: jeji oblibenou zabavou je zmocnit se ikony cele organizace, sympatickeho plysoveho klokanka, a nechtit ho nikomu pujcit. Poprve jsem ji donutil pujcit klokanka jakesi holcicce, ktera vitezstvi dostatecne nedocenila a klokana zahy odhodila. Podruhe, to bylo tusim v utery, jsem ji rekl, ze jestli klokanka nepujci, pojedeme okamzite domu, cemuz patrne neverila (nicmene ja chtel stejne odjizdet v horizontu dvaceti minut) -- a byla strasne prekvapena, ze skutecne odchazime. Kdyz jsem se ji dneska z nejakeho duvodu ptal, zda pojedeme pozitri za klokankem, rikala "Aja pujci klokanka detem, pujci", takze doufam, ze slo o dostatecne drastickou lekci.

Mimochodem, k "vychove" jsem se odhodlal pote, co jsme navstivili psychologa. (Vykriky udivu: DIRK se bavi s psychologem? Nasloucha jeho nazorum? Veri jim? Chova se podle jeho doporuceni?) Ve skutecnosti to je tchan jedne nasi kamaradky, k niz jsme sli na caj. Ale bylo to predem domluveno, spis proto, abychom se dozvedeli obecne rady pro situace, kdy Anka upada do hysterie. (Pro zajimavost -- rada psychologa zni: nechte ji rvat, klidne treba pet hodin. Priste uz si to pry nedovoli.)

Z jeho dalsiho povidani o vychove deti jsme si toho mnoho nevybrali, ale predevsim jsem usoudil, ze mi nikdo dite nesebere, i kdyz se k nemu budu chovat pomerne velice drsne -- nesdilim sice se zminenym psychologem nazory na vychovne cile, ale potesilo me, co rikal o trestech, biti, zakazech a prikazech. Moje vychova zatim nezachazi ani zpoloviny tak daleko, jak on povazoval za bezne a zadouci. Ale dost mozna, ze Anka zaslechla neco z jeho rad a preventivne je ted moc hodna :-)

Ale abyste nemeli pocit, ze mame nevychovane a nevychovavane dite. Anka je vetsinu doby skutecne prijemna, ochotna poslouchat, a vicemene laskava (tim myslim treba to, ze kdyz jsem si s ni pred par hodinami hral a rekl jsem, ze ma chvilku pockat, protoze si jdu uvarit caj, vyskocila a donesla mi svuj, abych nemel zizen -- takovych situaci je mnoho a vzdycky jsem na ni velmi pysny). Ale prozila v nedavne dobe radu tezkych chvil a narocnych dnu (detoxikace od dudliku, brutalni a dlouha strevni chripka, Vanoce u Petrinych rodicu a prislusne dlouhe cestovani, a v neposledni rade Petrin odchod do prace). Myslim, ze to na ni bylo moc, takze reagovala casto prehnane a hystericky.

Ted uz je s Petrinym zamestnanim smirena. Byli jsme se tam za Petrou uz podivat, Ance se tam libilo, mnohem vic, nez v mem zamestnani (predevsim proto, ze Petra ma asi trikrat takovou kancelar, ale na rozdil ode me ji nesdili se tremi dalsimi lidmi, ale jednou velmi tichou slecnou). Fenomen zamestnani pripada Ance pochopitelne zasadni, porad se vyptava, kdo musi pracovat a kdo nemusi, kdo kde pracuje a podobne. V patek chodivame na cviceni -- takove velmi neformalni behani v telocvicne, kde se velmi stara telocvikarka snazi zvladnout skupinku zhruba dvou- a triletych deti, a je na ni videt, jak by je rada "srovnala do patricnych mezi", coz si ale zjevne nemuze dovolit, protoze by tam vsichni prestali chodit. Anku to tam velmi bavi. Cestou ze cviceni chodime kolem meho pracoviste (ktere lze tezko minout, protoze ho mam od domu asi dve ste metru). Tentokrat se Anka dozadovala, ze "pujdem podivat k tatovi do pace". Byla hrozne zklamana, protoze v patek v pul seste odpoledne uz tam byl jen jediny spolupracovnik, a to jeste jeden z tech, kterych se boji. Ale jeste vecer Petre vypravela, ze byla u taty v "paci" a ze "tata v paci byt nemusi, Aju hlida".

Take jsme za tech par dni stihli navstivit ZOO (lachtani a medvedi jsou venku, opice, tygri a levharti se daji navstivit i vevnitr a dal jsme nedosli) -- strasne se ji tam libilo, obzvlast asi proto, ze jsme tam byli s jednou z nejprijemnejsich kamaradek a jejim malym (rocnim) synem Krystufkem, Ancinym nadsenym obdivovatelem, takze nedochazelo k zadnym hadkam a prani. Mozna to ale bylo proto, ze jsem o Krystufkovi nemluvil jako o "kamaradovi". Pojem kamaradstvi neni Ance uplne jasny. Jeji nejlepsi kamaradka je Becky (pripada mi lepsi to prepisovat takto, ackoli se pise Rebeka a nikoli s c -- at si kazdy transkripci prizpusobi podle sveho vkusu). Anicka se na Becky vzdycky naramne tesi (a vice versa). V okamziku, kdy se potkaji, se objimaji a davaji si pusinky, coz jim vetsinou vydrzi tak pet minut. Pak se hruzostrasidelne porvou, kopou se a vresti na sebe. Naposledy jsme se potkali v patek na cviceni, kde maji dost jinych vjemu a perou se mene, nicmene pri odchodu Beckyina maminka rekla, at da Becky Ance pusu na rozloucenou, k cemuz se Becky skutecne chystala -- schytala kopanec a Anka straslivym revem "Becky neeEEEE!" dala najevo, ze si to nepreje. Kdyz jsme o deset minut pozdeji odchazeli, Anka se ptala, zda Becky priste prijde :-) Odtud patrne prameni jeji pojeti "kamaradstvi": predevcirem ve vane pozorovala svoje nohy, trochu s nimi kopala a pak si zacala trit chodidla o sebe. "Nohy, to kamaradky jsou", rikala. Prisvedcil jsem, nacez zacala strasne kopat do vody a volat na vysvetlenou: "Kamaradky jsou, perou se!" :-)

A posledni prinos minuleho tydne je to, ze jsme si vyzvedli vstupni formular do materske skolky. Petra se me sice ptala, zda nechci setrvat na materske misto jednoho roku dva, protoze ji maji od ledna zvysit plat, ale trval jsem na tom, ze se vratim k poctive praci :-) Skolku jsme zvolili pomerne komplikovanym vyhodnocovanim (kamarad zijici v USA mi vypravel, jak vybirali nizsi stredni skolu pro dceru a jak je dulezite vybrat uz spravnou materskou skolku): vybrali jsme tu, kam bude chodit take Becky... Pevne verim v totalni kolaps statni vzdelavaci soustavy, protoze pani reditelka ve skolce mi vlidne oznamila, ze kdyz jsou holcicky kamaradky, mohly by byt v jedne tride. Preji ji prijemnou paranoiu :-)

No, skoncil dalsi vikend, ale Anka snad uz vi, ze i kdyz mama pujde zitra rano do prace, zase se vrati, protoze minuly tyden to tak bylo. Venku je hezky, den uz je delsi, takze to snad bude zase fajn.

Ozvu se vam s dalsimi zpravami, az mi bude pripadat, ze na to mam naladu. (Predevsim chci napsat, jak doma hospodarime, a vyvratit tak odporne feministicke pomluvy, ze chlap na materske stejne nic nedela a je dokonale udolan peci o dite -- peru, uklizim, nakupuji, jen vareni se spise vyhybam -- myslim, ze tak malemu diteti neprospiva ani vegetarianska strava, ani dostatek chilli.)

DIRK --- 20:22:49 21.1.2004
ad nějaké doplňující otázky: Dite je prekazkou spousty veci, bez nichz si clovek casto svuj zivot neumel predstavit, dokud se jich kvuli diteti nevzdal. Ale casto pak zjistil, ze to bez nich jde, nebo je lze nejak nahradit, nebo zjistite, ze svet je tak komplikovane misto, ze nemate silu a cas filosofovat o problemech svych zajmu, kdyz je potreba vymenit podelanou plenu...

Dodal bych, ze dite povazuji stale (po temer dvou letech od napsani toho prispevku, hm, leti to) za nejlepsi zabavu za poslednich par let. A to i po tech trech tydnech, kdy jsem s dcerou na rodicovske dovolene. (A stale plati, ze s ditetem proste nejste schopni seriozne pracovat, obzvlast nejste rozhodne schopni napsat disertaci -- cas totiz rozdelite mezi peci o dite a tlachani o diteti na diskusnich serverech...)

DIRK --- 21:36:42 28.1.2004
Dirkuv detsky denicek

Dnes bych se chtel zastavit u nekolika nechutnosti, takze prosim citlive povahy, aby necetly dale.

Jako vicemene kazdy si dobre uvedomuji, ze soucasti zivota je i vymesovani. Jako prislusnik civilizovaneho naroda jsem vsak vzdy mel za to, ze vymesovani lze provadet v relativnim soukromi. Vychova ditete me vsak jiz nescetnekrat vystavila situacim, na nez jsem proste nebyl pripraven a zoufale se zamyslel, jak by problematicky okamzik resil novodoby Guth-Jarkovsky.

Prvnim problemem otce pri vychove male dcery je to, zda s ni ma jit na pansky nebo damsky zachod, pokud dcera pociti potrebu. Tento problem vsak velmi casto zcela odpadne, protoze verejnych ci pripadne jinak dostupnych zachodu proste neni dostatek -- curani na rohu dvou rusnych ulic spada do kategorie "smisene WC". Nedavno jsem ale tento problem resil v ZOO -- ovsem ciste teoreticky, protoze jsme byli jedinymi navstevniky a opice verejna WC nenavstevuji. Asi je to vec vkusu. Ja samozrejme automaticky mirim na pansky zachod, ale vzdycky si za to nadavam: zatimco konstrukcni reseni damskych zachodku takrka vylucuje (zatrachtile vhodne slovo!) nevhodny pohled na odhalene necudne partie, panske zachody predstavuji v tomto ohledu pravy opak. Jako spravny a zodpovedny otec bych mel byt pripraven radeji celit vyprasku od rozzurenych a pohorsenych dam, nez pripadne psychicke ujme sveho milovaneho ditete. Co byste poradili? (Skutecne jsem na to zvedavy...)

Dalsi ukazkou "nesnesitelne intimity" je soukromi zachoda u nas doma. Neni pravda, ze by zevnitr vubec nesel zavrit, ale musim pripustit, ze to jde velmi spatne. Anicka uz na kliku dosahne a dokaze si s ni poradit velmi uspokojive. Nejsem stydlivy clovek, ale nekterym vecem jsem dosud neprivykl. Pravda ale je, ze curam vestoje zady ke dverim zachoda, tudiz neodhalen zvidavym zrakum dcery, pri velke potrebe jsem vzdy ukryt knihou (a to uz asi petadvacet let, zcela bez ohledu na dite -- mimochodem, rozlisujete literaturu na zachodovou a nezachodovou?) Skutecne narocne problemy ale nastavaji, kdyz mate ze sedu na mise utirat zadecek dceri, ktera povazuje vymesovani za neco jako spolecenskou udalost, ke ktere se rada prida -- je to pochopitelne a logicke, nebot napr. spolecne jidlo nas nikterak nepohorsuje :-) Poslednim slagrem je staveni vezi z toaletniho papiru. Anka sice vi nebo dokaze pomerne presne odhadnout, kam ze zachoda dosahnu, ale je presvedcena, ze kdybych se jen o trosku vic snazil, mohu ji pomahat. Veze vyssi nez pet rolicek se ji totiz uz temer vzdy kaceji. To ja jsem schopen postavit stabilni vez z deviti rolicek. O vyssi stavbu jsem se dosud nemohl pokusit, protoze jsem nemel dostatek materialu. Nebudu specifikovat architektonicko-fyziologicke obtize, ale casto se o sobe a svete dozvim veci, o nichz si po zrale uvaze reknu, ze jsem je vedet nemusel.

A ted neco pro (nebo spis proti?) feministkam. Uz jsem zde psal o materskem centru Klokanek. Jde o organizaci jednoznacne sexualne diskriminujici muze, coz lze snadno dolozit napr. analyzou pouzivaneho jazyka nebo vizualnim resenim prostor. Nejbrutalnejsim aktem ponizeni vsak musi projit muz, ktery se rozhodne v materskem centru vymocit. Klokanek totiz vznikl prebudovanim casti materske skolky, takze umyvarna a zachod je jedina mistnost, s "malou" misou, nekolika nocniky, prebalovacim pultem a jedinou "dospelou" misou, skrytou pouze nepruhlednym zavesem a zidkou sahajici stezi do vyse pasu. Umyvarnu/zachod oddeluje od hlavnich prostor chodba, ktera je na obou stranach zcela prosklena, vyhledu vsech osob z hlavni mistnosti primo na zaves ukryvajici misu tedy nebrani zcela nic.

Jak jsem jiz uvedl, Anka je bytosti povazujici sdileni spolecneho prostoru s ostatnimi cleny rodiny za pozitivni a mimoradne chvalyhodne. Proto ji vadi, kdyz se pred ni zaviram na zachode nebo skryvam za zavesem. Opatrnymi dotazy u jinych rodicu jsem se dozvedel, ze je to velmi typicke. V Klokankovi samotnem jsem mel dvakrat prilezitost sledovat, jak se ratolest dobyva za svou matkou. Posudte vsak, pratele drazi, jak nespravedlivy je svet! Zena moci sedic na mise, jeji ruce jsou prazdne -- a tudiz mohou pevne svirat nepruhledny zaves. A i kdyby sila nebo hbitost ratolesti zenu zaskocila, je zena pred zvedavymi pohledy skryta nizkou zidkou. Muz ovsem, na druhe strane, pri moceni pouziva ruce -- a i kdyby se jejich uziti vyhnul, ti mali previti umeji byt rychli jako blesk a zaskoci vas v okamziku, kdy to necekate... Jak jsem jiz zminil, zidka je tam opravdu velmi nizka. (Ale jak jsem rekl, nepatrim ke stydlivym lidem...)


A na zaver zase nekolik normalnich veci, jen tak v bodech:

Chtel bych se zeptat pritomnych lekaru a biologu, zda je mozne, ze permanentni pece o dite v mem tele vyvolala hormonalni pochody, ktere me priblizuji k zene -- zpomaluje se mi rust vousu, mluvim mene hrube a vcera jsem s kolegy po seminari nesel do hospody. Nemam si v pripade pochybnosti rychle slehnout injekci testosteronu? Vadi mi to jak profesne (zeny jsou v matematice mene uspesne nez muzi), tak pri volejbalu (zlepsuji se sice na rozehravce, ale cim dal hure smecuji). Ocekavam, ze casem se mohou projevit urcita negativa i v rodinnem zivote... :-)

Pokracuji s vychovou: slova "Zlobim se na tebe" funguji velmi drsne, coz jsem puvodne ani nezamyslel a zjistuji, ze s nimi musim setrit, pokud nechci vychovat uzlicek nervu. Kazdopadne jsem pomoci teto vety vyresil dnesni ranni konflikt ("Uklid si pyzamko, prosim te." "NEEEEEEEEEEEEEEEE!!!!") a temer jsem odpoledne dokazal Anku presvedcit, ze neni spravne, kdyz hlasite prohlasuje, ze nema rada Krystufka, ze Krystufek je "blee", ze mu nic nepujci a ze az bude moci, tak mu udela "bac a moc bac". Omezila retoriku na "Krystufek neni kamaradka", coz povazuji za zcela prijatelny vyrok. Sice s nim nekoresponduje Aniccino zatvrzele ujistovani, ze "Krystufek holcicka je", ale to radeji nechavam stranou.




Rad bych jeste pokracoval a mam toho na srdci spoustu, ale pohled na hodiny, ktere se zastavily ve tri ctvrti na sest, me nepripravil na to, jak dlouho uz jsem na siti. Takze zas nekdy priste...

XXX doporučuje, ať si na záchod sedám -- je to prý dokonce zdravější (i když připouští, že mi to může připadat nemužné).

DIRK --- 9:08:58 29.1.2004
ad XXX: Presne k tomu chteji nas muze zvracene feministky donutit -- k curani vsede. No pasaran!

ad praní a kamarádky: To neni prehodnoceni, ale artikulace vnitrniho postoje. Pochop, Anka se s detmi pere, ale s nekterymi se pere proto, ze jsou to kamaradky a s nekterymi proto, ze jsou blee a musi jim udelat bac a moc bac. S rozdilem nas musi seznamit, protoze neni z prani samotneho nijak patrny. Jasne? :-)


Kdyz uz jsem dneska nahodou zaskocil do skoly, napisu vam jeste scenar divadelni hry, kterou Anicka vcera vytvorila a hned dramatizovala.

"Divadelo" (male loutkove divadlo) velmi miluje a neustale vyzaduje, abych ji hral -- ale pak intenzivne zasahuje do deje, rika loutkam, co zrovna dela, vyklada si s nimi a obcas nekolik loutek sebere (treba princeznu, aby ji zachranila pred drakem). Vcera se dozadovala "divadela" u obeda a ja jsem odmitl, protoze by to znamenalo, ze nebude vubec jist. Rekla, at ji krmim a ze zahraje "divadelo" ona mne. Byl jsem zvedavy, tak jsem souhlasil.

Hra vypadala takto:

Vypravec: "Tohle drak -- zly je." Drak chytne princeznu a leti k tatovi na klin.
Anicka: "Tato, draka na bisku schovat!" (vysvetleni: kdyz hraji ja, nektere loutky si davam pod tricko, aby je nevidela a nemluvila s nimi, kdyz zrovna nevystupuji).
Kral: "Draku, dej princeznu!"
Drak: "Neeee!"
Drak chytne krale a schova se s nim pod trickem, princezna odchazi.
Princezna: "Draku, zlobis."
Drak a princezna se perou, prichazi Kasparek, princezna odchazi, drak a Kasparek se perou. Pak jdou vsichni spat.
KONEC.

Libilo se mi to moc.

DIRK --- 22:43:52 4.2.2004
Dirkuv detsky denicek

Protoze je streda a vikendove udalosti jsou snad jiz davno za mnou, odvazim se o nich kratce poreferovat. Po pravde receno, o vychove deti pojednavaji pramalo, ale nikdo vas nenuti je cist. Musim se priznat, ze jsem se k psani odhodlal jako k jakemusi samanistickemu nebo snad art-terapeutickemu zaklinacimu ritualu: co vykecas, to uz te netizi.


Minuly tyden jsem mel odevzdat nejakou praci svemu skoliteli, aby posoudil, co jsem vlastne v posledni dobe delal. Protoze jsem samozrejme uz dost dlouho nedelal nic, premluvil jsem ho, ze za nim prijdu dnes rano a neco donesu. Radeji jsem presne nerekl, co to bude, a udelal jsem dobre. Dnesni konzultace byla katastrofalni propadak.

Naplanoval jsem si totiz, ze budu pracovat u zeninych rodicu, kam jsme na vikend odjizdeli. Situace vypadala vabive: zenini rodice byli na horach (a tudiz nase navsteva mela ryze prakticky cil: peci o jejich kocky), pocitac doma maji, o vikendu se dceri muze pro zmenu venovat zena, nebude potreba vencit psa, protoze ma vybeh na zahrade, nemeli jsme naplanovane zadne navstevy pribuznych nebo znamych, proste dokonaly cas pro vedeckou praci. Vymysleli jsme navic, ze zena odjede v nedeli vecer i se psem a my se s dcerou vratime v utery vecer vlackem -- s tim, ze v pondeli se muze o Anicku postarat babicka, vecer ji dedecek postavi vlacky a tak dale, sama pozitiva a socialni jistoty.

Tvrda realita byla, a to jaksi z definice, tvrdou realitou :-) Odjezd z Brna byl ponekud chaoticky, ale ne tolik, jako obvykle. Cesta je dlouha asi sto tricet kilometru, cast po dalnici, cast po divoke a nespoutane silnici seste tridy v utrobach Vysociny, zbytek po nemene divoke a nespoutane statni silnici. Ridila zena, protoze ona pri jizde udajne relaxuje. Ja naopak davam prednost relaxaci na zadnim sedadle, i kdyz je tam se mnou nahodou pripoutano dite (a pes). Dalnici i vetsi cast utrob Vysociny jsme projeli bez potizi, ale ctyricet kilometru pred cilem, ve vesnici pojmenovane prihodne Krucemburk (drive Krizova, coz bez diakritiky pusobi obzvlast vyhruzne, a jeste drive take Krucemburk), nam -- hadejte co? zcepenelo nase vozidlo, zvane mazlive Vydra (podle poznavaci znacky). Cepeneni bylo svizne: zena u volantu nahle oznamila: "Podivej se na tu palubku, jak blika. To se mi nelibi. A hele, ona zhasla. Kruci, nejede to." Nacez zajela na chodnik pred jakasi vrata a cepeneni bylo dokonano.

Zbyla cast uz patri k tem typickym, predvidatelnym scenarum, ktere vsichni znate. Od muze se ocekava, ze bude vedet, proc auto nejede (zajimave je, ze od moderniho muze se sice ocekava, ze bude disponovat takovouto mysteriozni znalosti, ale take se predpoklada, ze krom toho doma uklizi, vari a pere -- znam jen malo zen, ktere se ochotne chopi vrtacky, vymeni pneumatiku nebo preinstaluji operacni system pocitace, zato mnoho zen doma ani nevari, ani neuklizi a nepere). Muz nevi, proc auto nejede (tento konkretni muz je totiz technicky antitalent). Mobilnim telefonem privolavany svagr nevi, kde je Krucemburk, a popis cesty nechape. Nevi, jak se jede na Zdar. Nechape, jaky je rozdil mezi tim, kdyz je neco pred Zdarem nebo za Zdarem. Na jeho (patrne dosti idiotske) dotazy reaguje zena jednoznacnym prohlasenim, ze az ten fetak prijede, bude sedet vzadu a ridit tazne auto bude ona. Nasleduje prohlaseni, ze se ji chce curat. Auto zvolna chladne.

[Kratka poznamka, kterou nekteri novinari oznacuji jako Flash: Do mistnosti, kde vypisuji tyto (jen lehce pribarvene) udalosti, prave vstoupila moje draha chot, trimajici vyznamne zubni kartacek, se slovy: "Pamatujes si, jak jsem si onehdy omylem namazala ruce zubni pastou? Tak ted jsem si pro zmenu zacala cistit zuby Indulonou!" Mam ji vazne moc rad. Bez legrace.]

A tak auto zvolna chladne, zato Anicka je cim dal divocejsi. Neni divu, takova zabava: misto nejake hloupe vecere a spani muze sedet v nepojizdnem aute kdesi uprostred neznama. A prijede zachranarske auto a potahne nas na lane! V tu chvili se otevrela vrata, u kterych jsme stali, a vysel az nepravdepodobne drsny horal (nezapomente, ze jsme dleli primo v utrobach Vysociny). Vyskocil jsem z auta a halasne vysvetloval, ze tam neparkujeme, a pokud snad nahodou ano, tak ze za chvili odjedeme. Drsny horal mi drsne, ale pratelsky nabidl, ze se "na to podiva", k cemuz byl kvalifikovan monterkami a drsnosti. Potesilo me a zvedlo mi sebevedomi, ze ani drsny horal prostym okem neodhalil, v cem zavada spociva, takze zavolal nekolik nemene drsnych pribuznych, ze auto od vrat odtlacime -- potreboval totiz vyjet.

Ani spojene sily nekolika drsnych horalu (a moje) vsak nedokazaly posunout auto, protoze snih klouzal na tech mistech, kde mel lepit, a lepil tam, kde mel klouzat. Nakonec nejdrsnejsi horal (ten prvni) rekl: "Nechte toho, takhle se strhneme. Zavolejte Milana." Ocekaval jsem brontosaura nebo aspon kone, ale kdyz jsem Milana uvidel, bylo mi jasne, ze tenhle chlap sestavuje na nadrazi ve Zdaru nakladni vlaky holyma rukama, i kdyz jsou vsechny vagony nalozene sterkem. Drsni horale se pousmali, Milan foukl a auto popojelo. Rikal jsem si v tu chvili, ze by nas Milan mohl dotlacit az do cile, ale neodvazil jsem se to navrhnout. Zato zena nedostatkem odvahy netrpela -- okamzite se zeptala toho nejdrsnejsiho horala, zda se k nim muze dojit vycurat. Zmizely s Anickou obe a vratily se az v okamziku, kdy uz byla obe auta spoutana. Drsni horale pry poradali zabijacku a o zabavu v dome nebyla nouze. Na detaily jsem se radeji neptal a neminim to nikdy ucinit.

Proc popisovat to, co nasledovalo. Cekali jsme se psem na zachranou vypravu. Na rozdil od dr. Livingstona jsme se klepali zimou a nebyli si vubec nicim jisti -- svagr neni Stanley, podle hlasu v telefonu jsme netusili, zda vubec najde auto, v nem volant a nasledne i cestu. Nejhorsi bylo, ze v jednu chvili jsem zacal zavidet i psovi -- nechal jsem ho vybehnout ven a vycurat se.

Zachrana dorazila relativne brzy. Potiz byla v tom, ze svagr s sebou krom sve divky vzal i psa -- stredne velke (tj. asi tricetikilove?) stene neceho velmi pratelskeho, velmi cerneho a velmi neposlusneho. Nas pes, trikilovy vorisek Mikulas, se ho boji. Anicka, trinactikilova dvouleta holcicka, se ho boji take. Rozdeleni posadek do dvou vozu mi trosku pripomnelo starou hadanku o prevoznikovi, zeli a koze.

Cesta byla dobra, snad jen to, ze se mi chtelo strasne curat, ji mirne zneprijemnovalo. A pak take nefunkcni topeni a sterace. Svagrovu dobrou radu, abych se vymocil na sve zmrzle prsty u nohou a tim si je zahral, jsem neprijal, coz se ho trochu dotklo. Prekvapive jsme nehavarovali a dostali se do cile v poradku.

Anicku to velmi bavilo. Sla ten den spat snad o ctvrt na deset. To neni vcas, pokud se v tom nahodou nevyznate. Jen se porad ptala, zda Vydru opravdu opravi.

Po ulozeni ditete, mirnem rozmrznuti a veceri jsem byl konfrontovan s nejvetsi tragedii, kterou byl vikend poznamenan. Jedna z kocek, ta, ktera je mi obvykle mene protivna, se mrouskala. To predevsim znamena, ze se chodila otirat hrbetem i o predmety, kterym se jindy instiktivne vyhyba (treba o moje nohy), vydavala velmi neprijemny zvuk, ktery by me nervy promenil v roztresenou hromadu aspiku, i kdybych ho slysel jednou, kocka vsak zacinala svuj koncert pravidelne rano kolem seste a koncivala kratce pred pulnoci, s dojemnou, ale velmi neprijemnou upornosti. Hruza.

Druhy den, v sobotu, bych naplanoval odpocinek, ale bylo potreba neco udelat s autem. Sestikilometrova cesta do servisu byla snadna. Potesilo me, ze autoservis Mercia v Chrudimi ma detsky koutek (snazil jsem se, vazne, pred odjezdem ty pastelky uklidit, ale sokovane pohledy zamestnancu servisu mi naznacily, ze se mi to nepovedlo uplne dokonale). Slibili nam, ze automobil bude opraven snad jeste v sobotu (coz by znamenalo, ze nase plany se nemusi nijak menit), ale mozna az v utery. Nakonec byl opraven v pondeli a domu jsme v nem jeli vcera s Anickou i Mikulasem. Slo o vadne rele (v cene zhruba dvacetikoruny), ktere zajistuje, aby se pri jizde dobijela baterie. Oprava prekvapive stala podstatne vice, nez onu dvacetikorunu.

Pri odjezdu ze servisu (zachranarskym autem) Anicka srdceryvne stkala, ze Vydra je porad nemocna a ze uz ji nikdy neopravi. Sobotni odpoledne probehlo tak, jak melo, tedy uspokojive a klidne. Casu pro vedeckou praci jsem nasel pramalo a vyuzil jsem jej radeji ke cteni detektivky. Cekal jsem totiz klidny vecer, nebot svagr zenu pozval na svoji velkou technoparty, takze jsem si predstavoval prazdy a tichy dum (mrouskavou kocku jsem minil pribit na vrata zvenci). Zena odjela kolem osme, nacez se Anicka vzbudila a asi do pul desate volala "Kde je moje mama, ja nemam mamu, mama se ztratila" a tak podobne. Me konejseni bylo celkem k nicemu, ackoli jsem se skutecne snazil. Usnula zrejme vysilenim. Nemel jsem chut si ani cist.

Nedele byla ve znameni priprav na zenin odjezd. Anicka vedela, ze maminka odjizdi, protoze musi jit do prace. Vedela, ze vecer prijede babicka a deda, vedela, ze mozna uz bude spat, az prijedou (coz se stalo, nebot prijeli o pul treti rano). Presto na nadrazi v Pardubicich projevila velmi intenzivne prani nastoupit se zenou do expresu Brnensky drak. Vzniklou situaci jsem resil mirumilovne, lec pevne.

Vecer neprobehl tak, jak jsem ocekaval. Tim myslim, ze probehl pomerne velice dobre. Anicka usnula kolem osme, ja se navecerel, vyvencil psa a zcela vycerpane usnul take. Prvni budicek byl o pul treti -- tchan s tchyni, druhy asi v sest -- kocky, pes i Anka dohromady.

Neverte tomu, ze vam prarodice s detmi podstatneji pomohou. Pondeli bylo narocne obdobne jako nedele.

V utery dopoledne jsme odjeli domu, opravenou a predevsim vyluxovanou Vydrou (nekdy si rikam, ze to zatracene auto se poroucha vzdycky schvalne, kdyz ma pocit, ze je vevnitr moc spinave -- ale ruku na srdce, lze jet autem s ditetem, ktere zrovna neji rohlik? Presto nikdy neklesneme tak hluboko, abychom interier automobilu luxovali sami -- kvalitni autoservisy to delaji pri vsech opravach, coz se skutecne vyplati).

A to je vlastne vsechno.


Nesnazim se posuzovat vikend jako katastrofalni, ale pripoustim, ze mluvit o nem jako o "klidnem" nebo jako o "vyborne prilezitosti udelat neco do skoly" je prinejmensim mirna nadsazka. Jsem rad, ze jsem doma. Kdyby to nemelo zadnou jinou vyhodu, neotravuji tady ty pitome kocky.

Myslim, ze Anicce se to moc libilo. Mrzi me, ze jsme nemohli jet domu vlakem. Dneska rano, kdyz jsme sli k me babicce (protoze jsem se ditete pred konzultaci potreboval zbavit), se ptala, zda pojedeme zpatky za babickou s kocickami. Nevim, zda to nebohe dite dokaze posoudit miru hruzy, ktera se mi pri te otazce objevila v ocich, ale asi ano -- podruhe se totiz nezeptala a na odpovedi netrvala.

DIRK --- 22:47:45 4.2.2004
Rozumis, XXX? Jo, mit deti je spousta prace, predstavuje to obrovsky tlak, nedostatek casu a tak dale. Ale stoji to za to, protoze nic lepsiho proste neni. Jsme tak naprogramovani, geneticky. Chceme mit deti a citime se stastni, kdyz je mame.

XXX artikuluje jasný postoj, že se na to dosud necítí a "nehodla ubohe dite v laktacni psychoze utlouct o zed porodnice... :c)))"

DIRK --- 23:08:02 4.2.2004
ad YYY: Nechci byt kriticky, ale myslim, ze uspokojeni z toho, ze ma clovek deti, je primarne biologicke povahy, zakodovane v genech. Ja nemluvim o rozmnozovacim/sexualnim pudu, ja mluvim o te casti geneticke vybavy, ktera nas nuti o deti pecovat. To je totiz take zabava. Pripoustim, ze sireni genu jako takove je zabava vetsi, intenzivnejsi, ale neni tak dlouhodoba :-)

DIRK --- 20:59:24 21.2.2004
Mam problem s pohadkami. Ja osobne mam rad pohadky drsne, krvelacne -- Pohadky Vuka Stefanovice Karadzice (to neni ten pan, ktery je hledan soudem v Haagu, tenhle byl hodny!), Bratri Grimmu a podobne. Priklad: Citim znechuceni, ze zli princove v nejake variante Ptaka Ohnivaka jsou v modernich "americkych" verzich vyhnani (nebo jim jen kral vyhubuje), Bozena Nemcova ve sve verzi necha zle prince zcela poctive popravit, ale na rozdil od Karla Jaromira Erbena nespecifikuje, jak byli popraveni. Erbenovo rozvlaceni konmi povazuji za adekvatni :-)

Naposledy se debata na toto tema rozhorela v materskem centru Klokanek, kde jsem se osklibal nad tim, ze Budulinkova babicka si s sebou k lisci nore bere pytel. Jaky pytel, do pytle, tazal jsem se. Prece sekyrku, ne? Jak bude pytlem utinat liscatum hlavy? (Pohorseni, vykriky odporu, vykriky Pryc s tatinky, jsou zli atp.)

Bruno Bettelheim, vyznacny (freudovsky) psycholog, v knize Za tajemstvim pohadek dlouze rozebira, ze pro deti jsou drsne pohadky potreba. Nevim, ja mam spis pocit, ze kdysi davno si ty drsne pohadky vypraveli mezi sebou spis dospeli, misto Freddyho Kruegera. Nedavno mi Petra rikala, ze kdyz Ance zacala vykladat o trech prasatkach, Anka hned prosila: "Mami, ale vesely, ne jak tata." Pritom Bettelheim prave tuto pohadku interpretuje tak, ze dite nepochopi tri prasatka jako tri ruzne individuality, smrt prvnich dvou povazuje za nepodstatnou a vsechna tri prasatka spise nez za jednotlivce za tri faze ve vyvoji, v nemz posledni vlka porazi. Pravda je, ze kdyz vypravim o prasatkach ja, neni Ance nikdy vlka lito, ale kdyz sezere prvni dve prasatka, tak trochu natahuje. Mne je sezranych vepru take lito, ale davam prednost tomu, aby Anka citila soucit s nimi a ne s krvelacnou selmou, coz se stava, kdyz to vypravi nekdo jiny nebo pouzijeme zavrzenihodnym zpusobem modernizovanou knizni verzi.

Nektere moderni prepisy jsou skutecne bidne. Mame doma vytisk Cervene Karkulky, ktery je tak neskodny, ze vlk zamkne babicku do skrine (sic!), misto aby ji sezral, a Karkulka na nej bafne, on se lekne a utece. Ve srovnani s mym plastickym licenim interieru vlcich utrob je to cajicek, ale i daleko serioznejsi a pouzitelnejsi verze casto nechaji vlka nepotrestaneho (resp. s necim jako podminenym trestem). Nemam to rad.

---

Hm, chtel jsem dneska napsat neco o novych zazitcich, ale uz na to nemam cas. Tak snad nekdy priste. (Teste se na anatomicke zduvodneni, proc si velmi male deti nemohou utirat zadek, na nove uspechy verbalniho vyjadrovani a na to, kterak jsme podstoupili vyzkum rodin, kde o deti pecuje muz. A nebo ne, to byste byli moc nedockavi: deti si na ten zadek proste nedosahnou, protoze maji prilis kratke ruce. Ta zbyla temata tak napinava nejsou, takze treba zitra, jo?)

Rozhořela se rozsáhlejší debata o pohádkách

DIRK --- 21:29:53 22.2.2004
k XXX: Hans Christian Andersen se mi nelibi. Pripada mi jako cesti obrozenci, kteri znicili folklor. Jeho pohadky jsou upravene nebo umele, ale zpusobem, ktery se mi nelibi ani trochu. Seherezada je pro trochu vetsi deti -- moje zena sice sexualni vychovu zavadi uz nyni, ale pripada mi, ze ve vetsine arabskych pohadek nejde o nic jineho, nez o sex. (Samozrejme zalezi na tom, v jakem prevypraveni Tisic a jednu noc znas.)

k YYY: Japonske a indicke pohadky jsou nejak mirnejsi? Tak to asi znam jine Japonsko a Indii. Nebo jine pohadky. Zalezi na tom, jakou verzi mas k dispozici. Proti nekterym japonskym pohadkam jsou Grimmove caj. Ale souhlasim s uvahami o vnitrnim svete, i kdyz takhle bych to nerekl. Ja jsem se nekde docetl, ze pohadky nevymysleji dospeli, kteri zustali detmi, ale dospeli, kteri zjistili, ze uz detmi nejsou a je jim to lito. Neznam moc modernich pohadek. Snad knihy Tove Janssonove nebo Vladislava Krapivina. Nebo velmi malo znamych Karlis Skalbe. Z ceskych autoru bych si troufl jmenovat snad Chudozilova. Je jich nejak malo. Ale kdyz se podivate na to, jak malo je pohadek (resp. pohadkovych motivu), tak se neni cemu divit, ze i naznaky novych pohadkovych prvku a motivu vznikaji zridka.

k ZZZ ("pohádka že je nějaký ideální svět?"): Tak nerikej ideal, ale model. Je to jednoduchy model sveta. A ze hrdinove jsou princove nebo princezny? No a co? A v pohadkach se nerika, ze princove jsou chytri -- jsou i hloupi princove, i zli a lini. Ze je hrdinou krasny a chytry princ, ktery zazije spoustu dobrodruzstvi, je logicke, rozhodne logictejsi, nez aby byl hrdinou vesnicky trouba, kteremu se za cely zivot neprihodi vubec nic zajimaveho. Ze jsou v nekterych pohadkach bohati zli a chudi hodni? Chm, a neni to spis jen tak, ze v pohadce je konkretni bohata postava zaporna a konkretni chuda postava kladna? Nevsiml jsem si v pohadkach mnoha obecnych hodnotovych soudu stylu "bohati zli, chudi hodni". Pohadka je predevsim pribeh, ale ten pribeh je modelem kusu sveta. Nebo pohledu na svet. A pohadky, ktere prezily az dodneska, museli nest nejakou vnitrni pravdu, byt necim zajimave, popsat a odhalit neco duleziteho o svete. To, o cem mluvis, jsou kulisy (a dost mozna kulisy pridane k puvodnimu pribehu ex post). Pohadkovych motivu je velmi malo a jsou velmi primitivni, a temer vzdy nesou nejake jednoduche poselstvi, rekneme, mravoucne poselstvi. A to poselstvi je, hm hm hm, kulturne silne invariantni, protoze pohadkove pribehy jsou velmi podobne na celem svete, lide jim rozumeji celkem velmi podobne, deti kvuli jednoduchosti etickeho poselstvi dobre chapou, co pohadka rika. Proto predstavuji pohadky urcity ideal -- jsou idealni ucebni pomuckou pro obecnou mravnost. :-)

DIRK --- 18:44:10 23.2.2004
ad ZZZ - neadekvátní "modely rolí" předestírané pohádkami: Ano, uspechu je treba dosazeno pomoci neceho magickeho, ale to magicke si musis vyslouzit a zaslouzit, vetsinou tim, ze jsi dobry clovek. A tenhle pristup vyjadruje postoj "snaz se a Buh ti nadeli".

DIRK --- 23:36:24 17.4.2004
V casopisu Tyden z tohoto tydne je hlavnim tematem clanek (neni k dispozici na siti) o rozhodnuti Evropskeho soudniho dvora ve veci mlade zeny z Nemecka, ktera pri prijimacim pohovoru do zamestnani zatajila tehotenstvi. Po zjisteni tehotenstvi zamestnavatel zenu propustil a ona se zacala soudit.

Protoze toto tema tu bylo siroce diskutovano, stoji za to uvest, ze Evropsky soudni dvur na rozdil od vsech soudnich instanci v Nemecku rozhodl, ze zamestnavatel pri prijimacim pohovoru nema pravo zjistovat, zda je potencialni zamestnankyne v jinem stavu, nebot jde o diskriminacni opatreni, coz by porusovalo prislusnou evropskou smernici o diskriminaci v zamestnani. Vyrok Evropskeho soudniho dvora je interpretovan tak, ze zena, dotazana na svuj zdravotni stav, smi i lhat, protoze jde o nekorektni a diskriminacni postup zamestnavatele.

Osobne nejsem presvedcen, ze toto rozhodnuti Evrospkeho soudniho dvora je rozumne. Myslim, ze zamestnavatel ma pravo vybirat si sve zamestnance podle libovolnych kriterii bez ohledu na to, zda tim nekoho diskriminuje, a to predevsim proto, ze kazdy by mel mit pravo rozhodovat o svem vlastnim podnikani. Vim, ze tento muj nazor je extremni a patrne s nim nebudete souhlasit. Myslim ale, ze z nasi diskuse uz vyplynulo, ze vetsina z nas sice chape a nekteri i omlouvaji lhani tehotne uchazecky o praci, nicmene nikdo si nemysli, ze je jeji chovani spravne a korektni. Proto vidim rozhodnuti Evropskeho soudniho dvora jako mimoradne spatny krok, nebot pravo by melo reflektovat prirozene nazory spolecnosti na spravnost a nespravnost lidskeho pocinani, nikoli tyto nazory vytvaret. To je ale tema spise na debatu v jinem klubu.

Omlouvam se za prispevek, ktery se tyka spise vycichleho tematu, nicmene nemohl jsem si odpustit prekvapivou pointu, kterou nase debata na toto tema, misty hodne bourliva, ziskava novy uhel pohledu.

DIRK --- 21.31:07 12.5.2004
Porody doma -- kdyz byla zena v porodnici, dostavila se tam tez jedna sedmnactileta cikanka nahlasit, ze porodila doma (uz nekolikate dite) a prisla odevzdat v igelitove tasce placentu. Nekecam.

DIRK --- 21.34:12 1.9.2004
Ja jsem dodneska nepochopil ani prepocitavani mezi opravdovymi mesici (kalendarnimi, kterych je v tehotenstvi snad devet) a mesici falesnymi, ktere jsou ale daleko opravdovejsi (tzv. lunarni, ktere trvaji 28 dni, tedy skutecnou obeznou dobu Mesice). Vim, ze tehotenstvi ma trvat 40 tydnu, coz je snad 280 dni, coz je nahodou presne 10 lunarnich mesicu a nebo snad devet normalnich a chlup.

Ale kdyz se me v prubehu zenina tehotenstvi nekdo otazal, v kterem mesici ze tedy jsme, nebyl jsem nikdy mocen slova.

Anicka se pak narodila asi mesic po terminu podle oka, menstruace a babek korenarek, coz bylo o asi deset dni pozdeji nez termin stanoveny ultrazvukem. Porod museli vyvolavat a vyvolani se prvni den nezdarilo, takze zena musela prenocovat v porodnici (co kdyby), kde zazila spoustu komickych prihod (mela treba na nadstandardnim pokoji sprchovy kout, ale s brichem do nej neprolezla atp.), druhy den uz porod vyvolali bez problemu a trval dve hodiny.

Je-li nekdo schopen vyvodit, zda jsou porody u prvorodicek drive nez v terminu nebo zda trvaji dele, to necham na statisticich a jinych lharich. Ja tehotenstvi a porodu ponecham mysterium, ktere je po zasluze obklopuje.

DIRK --- 20.06:27 30.9.2004
DIRKuv nepravidelny detsky zapisnik

Tak jsme dosahli dalsiho vyznamneho milniku: dneska sla nase Anicka poprve do skolky.

Prestoze rikala, ze se moc tesi, tak se trochu bala, nicmene vedela, ze do skolky chodi i jeji nejlepsi kamaradka Becky a ze "se tam spolu budou hadat", takze obavy potlacila. Do skolky jsme ji doprovazeli s manzelkou oba, zena ji rekla, ze tam s ni chvili zustane a vsechno si s ni prohledne, nicmene Anka ji asi za pet minut vyhodila ("Uz mami prece bez, chci si uz hrat s Becky") a kdyz jsem pro ni (po asi hodine a pul) prisel, vahala, zda se ji chce odejit. Vykladala mi, co vsechno ve skolce delala a ze se ji to moc libilo a ze "pani ucitelka je hodna, protoze ma vlasy az sem" (ne nejak vyrazne dlouhe, ale pod ramena, coz v nasem okoli asi nikdo nema). A ze zpivali pisnicku o svestce, ktera je "hruska neni zrala, neni zrala, ne ne ne". A ze tam maji kocarek, ktery ma zelene drzadlo.

V utery pujde znovu, uz na cele dopoledne, tak uvidime, zda ji nadseni neopusti. Becky, ktera chodi do skolky od zacatku zari a kazdy den (a ve skutecnosti tam zatim byla s dneskem ctyrikrat, protoze je porad nemocna), uz doma vykladala, ze ona teda do skolky uz vubec nikdy chodit nebude, protoze se ji tam vubec nelibi.

Ucitelky ze skolky mi rikaly (asi to rikaji kazdemu), ze je Anka moc sikovna a chytra a ze vubec nechtely verit, ze ji budou tri roky az v prosinci. Kazdy ma rad lichoceni, takze jsem se potesene natrasal a patricne hrde to telefonoval vsem znamym. :-)

Prvni den ve skolce se samozrejme musel oslavit, takze jsme odpoledne vyrazili do mesta, a aby to bylo spravedlive, vzali jsme Becky s sebou. Jeji matka se ji ptala, zda chce jit i s ni a s malym braskou, nebo jen s nami. "Jenom se stlejdou a s tetou a s Anickou, vy budete doma". Dostala s sebou penizky ("Dam je stlejdovi, plotoze teta neumi platit...") a vyrazili jsme.

Tedy presneji, vyrazil jsem ja s holcickami, manzelku jsme pochopitelne museli vyzvednout v praci. Jiz zacatek cesty, dve zastavky tramvaji, byl ponekud apokalypticky. Jsem zvykly na jedno hyperaktivni dite, ne na dve (mimochodem, kdyz jsem se snazil presvedcovat zname, ze Aniccina nejlepsi kamaradka, tj. Becky, je jeste divocejsi a neposlusnejsi nez Anka, nikdo mi neuveril). Dalsich pet set metru pesky doslo jen k jednomu drobnemu zraneni a k jedne zanedbatelne likvidaci kvetinarstvi, protoze Anka se rozhodla koupit mamince kyticku, kterou Becky promptne vybrala a ja zaplatil (coz zabralo asi minutu, cas na likvidaci vseho volne polozeneho vice nez postacujici).

Ve dvou uz lze dve deti zvladnout snaze. V centru Brna jsou jakesi slavnosti vina (chaby marketingovy tah na podporu prodeje nevalneho burcaku), tedy take kolotoce, houpadla, zmrzlina a podobne. Nechci si stezovat, protoze napriklad promocni oslava nebo maturitni vecirek jiste stoji vice penez nez oslava prvniho dne ve skolce, ale kruci, okazale vydridusstvi provozovatelu zabav pro deti mi zacina lezt na nervy. Pak kavarna (zmrzlinu "jahodovou a mne taky a mne taky a mne taky, neprekrikujte se, prisery, jahudkovooouuu, jau, neperte se, prisery, JAHUDKOVOU, STLEJDO!, tady ji mate a nelez tam, tady si sedni atd. atp." a kafe a chvilka relativniho klidu), na namesti pernik, navsteva knihkupectvi a muj hluboky stud, ze vypustim dve nezvedene a umazane deti mezi regaly s cistymi a novymi knihami, a nakonec vlacky v Modelovem centru, docela prijemna zabava ("Pane, ja bysem chtela, aby byla zase tma! Pane, ja bysem chtela ten bombonek, co vozi tamten vlak!"), cesta domu, rvacky hracky placky u nas doma, srdcervouci plac, kdyz pro Becky prisla maminka a konecne chvilka klidu.

Byl to mimoradne prijemny den a jsem pysny, ze uz mam tak velikou dceru, ktera chodi do skolky a s kterou lze zazit spoustu legrace (pro jistotu upresnuji, ze tohle pisi a myslim zcela bez ironie). Jsem rad, ze to Anku take bavilo, i kdyz byla pekne utahana. A vazne me mrzi, ze nemame dvojcata, a zanasim se ideou Beckyiny rodice zavrazdit a osirele deti adoptovat.

Téma: Experti proto apelují, aby se děti ve školách učily nejen to, jak nepřijít předčasně do jiného stavu, ale také to, kdy je nejnadějnější otěhotnět a kdy už naopak šance klesají. "Do třicítky není problém, ale pak už to může být o ústa," říká Čepický....

DIRK --- 18:54:57 25.10.2004
ad XXX (vyjadřuje zděšení nad možností návratu komunistické praxe tvrdící, že bezdětná dvacetiletá žena je asociální divná stará panna) : Daleko pravdepodobnejsi se mi zda, ze se nakonec vratime k daleko starsi "praxi" vetsiho vekoveho rozdilu mezi partnery. Muz kolem ctyricitky, karieru na vrcholu, zajisteny, si bere dvacetiletou zenu, ta povije dva tri potomky (nikoli "fakany"), stara se o ne v klidu do deseti let, pak je stale jeste mlada na zahajeni sve kariery.

Podotykam, ze jsem o tri mesice starsi nez manzelka a prvni dite jsme meli v osmadvaceti.

Take si vzhledem ke dnesnim generacnim rozdilum neumim predstavit plnohodnotny vztah mezi lidmi, mezi nimiz je vyssi vekovy rozdil (ja osobne moc nechapu, co zajima lidi o pet let mladsi a naopak lide o pet let starsi mi casto pripadaji jako vykopavky). Nicmene kdyz si uvedomite, ze dnes je prumerne doziti u muzu 76 let a u nasi generace, tj. dnesnich tricatniku, se predpoklada prumerne doziti kolem devadesati let (to si nevymyslim, ale mam to z expektacnich umrtnostnich tabulek pojistoven), nebude takova realita znamenat churave senilni otce pubertaku a spousty mladych vdov, ale proste asymetricke vztahy.

Myslim, ze na prvni pohled to musi pusobit uplne absurdne, nicmene kdyz si to dobre rozmyslite, zjistite, ze to ani zdaleka neni uplna blbost. A kdyz o tom budete premyslet jeste dele a zamyslite se nad vsemi temi "dobre postavenymi" muzi, kteri se kolem padesatky zacnou zenit se svymi dvacetiletymi sekretarkami, zjistite, ze uz to tak v rade pripadu stejne funguje. Asi je to prirozenejsi, nez by clovek na prvni pohled cekal...

Následuje divoká debata, v níž se celé téma posune na to, zda děti představují nebo nepředstavují podstatný zásah do života. Vše vyvrcholí nechutnými útoky ad hominem a nutným zásahem správce diskuse.

Jeden z příspěvků, které byly v průběhu diskuse opravdu pozitivní (a který lze najít na síti na tolika místech, že není důvod jej mazat):

.. A co třeba trochu odlehčit .. ,-)
První, druhé a třetí dítě

Něco pro rodiče a pro ty, co se chystají mít víc než jedno dítě

Ano, rodičovství všechno změní. Ale rodičovství se také mění s každým dítětem.
Zde jsou některé příklady, jak se mění s druhým a třetím dítětem.

VAšE OBLEČENÍ
1. dítě - Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí,že jste těhotná.
2. dítě - Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.
3. dítě - Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.

JMÉNO DÍTĚTE
1. dítě - Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní kombinací všech vašich oblíbených jmen.
2. dítě - Někdo musí pojmenovat své dítě podle pratety Agáty. Můžete to být klidně i vy.
3. dítě - Otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno, do kterého se zabodl váš prst.

PŘÍPRAVA NA POROD
1. dítě - Pravidelně trénujete dýchání.
2. dítě - Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete, že dýchání posledně vůbec nepomohlo.
3. dítě - Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.

VÝBAVIČKA
1. dítě - Oblečky na novorozeně předem vyperete, sladíte je podle barev a srovnané uložíte do skříňky.
2. dítě - Zkontrolujete zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty s nejtmavšími skvrnami.
3. dítě - Chlapečci mohou taky nosit růžovou, není-liž pravda ?

STAROSTLIVOST
1. dítě - Při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.
2. dítě - Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že se nářkem vzbudí prvorozeně.
3. dítě - Naučíte 3-leté dítě jak natáhnout mechanickou houpačku.

AKTIVITY
1. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek v knihovně či divadle.
2. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.
3. dítě - Berete dítě do supermarketu a čistírny.

ODCHODY Z DOMOVA
1. dítě - Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání, zavoláte během té
doby 5 krát domů.
2. dítě - Před tím než odejdete nezapomenete zanechat telefonní číslo, na kterém je vás možno zastihnout.
3. dítě - Zanecháte následující instrukce: Volat pouze tehdy, když se objeví krev.

DOMA
1. dítě - Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.
2. dítě - Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.
3. dítě - Strávíte část dne schováváním se před dětmi.


Co se všechno člověk naučí od dětí:

1. Brzdová kapalina smíchaná se Savem vytváří kouř - spousty kouře....
2. Šestileté dítě dokáže křemenem založit oheň i přesto, že dospělý tvrdí, že je to možné pouze ve filmu.
3. Lupou lze rozdělat oheň dokonce i za zamračeného dne.
4. Dříve než zapneš troubu, podívej se dovnitř.
5. Umělohmotné hračky nemají rády trouby.
6. Hasiči nikdy nepřijedou dříve než za 5 minut.
7. Lego je schopno projít zažívacím traktem čtyřletého dítěte.
8. Duplo toho schopno není.
9. Slova jako modelína a mikrovlnná trouba by nikdy neměly být vysloveny ve stejné větě.
10. Videopřehrávač nevyhazuje sendviče s ořiškovým máslem
11. Z pytlů do koše nelze vyrobit kvalitní padáky.
12. Kuličky v nádrži auta způsobují za jízdy spoustu hluku..
13. Odstřeďovací režim automatické pračky nezpůsobí žížalám točení hlavy.
14. Avšak kočkám ano.
15. Ticho vždy neznamená - není třeba si dělat starosti.

DIRK --- 22:07:40 27.10.2004
Doufam, ze me za tento prispevek nikdo nevyhodi, ale kdyz jsem to cele spiskal, je mi hloupe prejit celou debatu mlcky.


Prekvapilo me, kolik nesmyslnych hadek vzniklo kvuli memu naprosto trivialnimu nazoru, ze jedna (ne jedina!) rozumna moznost, jak skloubit karieru obou partneru s biologickymi omezenimi zenske fertility, je vyraznejsi vekovy rozdil mezi partnery. Cekal jsem spis odpovedi ve stylu

• to mohlo fungovat v dobe, kdy byla doba doziti u zen a muzu stejna, protoze zena po sesti sedmi porodech vypadala ve ctyriceti stejne stara jako sedesatilety chlap, takze nenastal zadny problem mladych vdov a nebohych sirotku, v dnesni dobe je ale vyssi doziti u zen, takze je v te uvaze nekde dira


• neni to rozumna cesta pro rodiny planujici vice deti, protoze pripadna kariera zeny uz je pak odkladana prilis dlouho


• argumentovat svazky uspesnych muzu stredniho veku s mnohem mladsimi zenami neni zcela korektni, protoze daleko vhodnejsi by bylo rovnou doporucit mnohozenstvi, ktere je touto "seriovou monogamii" uspesne nahrazeno -- pri vsi ucte k mnohozenstvi, ktere je pochopitelne vyhodnejsi pro zeny nez pro muze, to neni v soucasne dobe patrne pro spolecnost prijatelnejsi cesta nez materstvi odkladane do vyssiho veku


• v budoucnu bude kariera vsech lidi daleko mene homogenni a souvisla nez dnes, protoze kvalitni vzdelani bude potreba "obnovovat" a doplnovat, takze pripadne diry v kariernim rustu nebudou natolik tragicke jako dnes a vyskytnou se i u bezdetnych

A abych nebyl neprinosny, zeptam se vas na jednu radu. Anka spatne snasi skolku, nebo snad skolka spatne snasi ji. Odmita si hrat s detmi, ktere nezna, odmita si pamatovat jejich jmena, s ucitelkami nekomunikuje, odmita jist, odmita pit a tak podobne. Vetsinou ji odvadim placici, z ucitelek nejsem schopen vyrazit informaci, jak dlouho breci. Podotykam, ze tam nikdy neni dele nez tri hodiny, spis mene, a to jen jedenkrat v tydnu.

Myslite si, ze ma pravdu ucitelka, ktera tvrdi, ze je to tim, ze tam Anka chodi jen jednou v tydnu? Nebo je problem spis to, ze si ucitelky s detmi nevykladaji individualne, na coz je Anka zvykla (minimum pro osobni zabavu a pouceni je jeden dospely na plny uvazek, spis tak jeden a pul), ve skolce je umorne horko (urcite skoro petadvacet stupnu) a navic je Anka (po tatinkovi) odporna individualistka, ktera jakykoli kolektiv snasi jen s velkym sebezaprenim?



Na zaver jeste prikladam fotku Anciny nejlepsi kamaradky Becky. Uz jsem tu o ni parkrat psal, tak kdyz jsem investoval do scanneru, rad se podelim. Myslim, ze videt v tomto pripade znamena vedet. :-)

DIRK --- 22:27:24 27.10.2004
ad XXX ("juj, Becky je podobna Ance nebo naopak?", rady o školce vzhledem k vlastní neteři): Anka a Becky jsou si tak podobne, ze je pomerne hodne lidi povazuje za sestry, nekteri mene bystri i za dvojcata.

Take myslim, ze se to ve skolce spravi, ale nejsem si jist, kdy. A to mi vadi. Predpokladam, ze to bude mit podobny prubeh jako u Julie.

Téma: mnoho rad, co se školkou

DIRK --- 22:52:08 27.10.2004
k XXX ("zkus jinou školku a mimoškolkové aktivity"): Myslim, ze nemas presnou predstavu, jak to chodi se skolkami. Do te nasi jsme se museli prihlasit v lednu. Zadne volne skolky nejsou. Kamaradka ted dostala nabidku zamestnani, tak si rikala, ze by dala sveho trileteho synka do skolky. Nenasla v nasem pulmilionovem mestecku zadnou. (No to asi prehanim. Ale ja Anku nechci vozit pres pul Brna do nejake jine skolky, abych "vyzkousel, zda to nebude lepsi". Zlomim to tady, a nebo take ne.)

Mimoskolkove se kamaradi s Becky a do skolky chodi jeste jeji ob-sestrenice Marta. Anka ale rika, ze "Marta si porad chce hrat a ja si hraju porad s Becky a ne s ni." Trochu se bojim, co budeme delat, pokud se Becky s rodici odstehuji (maji to v planu). Hruza pomyslet...

ad YYY ("nenechávej ji tam dlouho"): Anku beru jeste pred obedem. Domluvili jsme se, ze od listopadu uz bude obedvat, ale to bylo pred mesicem, kdy se vsechno zdalo zarive a snadne. Kdyz si od ucitelek nevezme ani sklenku vody, uz ji vidim, jak se cpe nejakou ryzovou kasi. To bude opravdu des. A pokud dostanu nejakou praci a od ledna bude ve skolce naporad, nevim nevim, jak bude snaset nuceny klid. V poledne uz nespi. Jedna z mych nejranejsich vzpominek je priserna nuda v obrovske mistnosti plne chrupajicich vrstevniku a marna snaha take usnout. Pokud se mi nepodari naucit Anku do ledna cist, nevim, co bude "pri spani" v te skolce delat :-)

DIRK --- 23:23:59 27.10.2004
k XXX ("spaní po obědě je děs"): Podle mych informaci si v nasi skolce smi ti nejstarsi predskolaci snad cist, kdyz uz to umi, nebo nejak tise hrat.

Ja ty ucitelky chapu. Od okamziku, kdy Anka prestala po obede spat, je ze me jeste vetsi troska nez predtim. Ale my jsme dospeli, my bychom se nad to meli dokazat povznest, ale chudak dite vystavene dvouhodinove senzoricke deprivaci, to je fakt horror.

XXX
Před hodinou jsem se stal strejdou lehce fialové Terezky. :-)

YYY gratuluje a chválí vybrané jméno, XXX si stěžuje, že ho chtěl dát své dceři a bratr mu ho takto "vyfoukl"

DIRK --- 20:18:18 28.11.2004
k XXX: Kdysi davno prisla za mou maminkou (pravnickou) jedna sousedka, ze je jeji (sedmnactileta) dcera v jinem stavu s nejakym zenatym panem, a at jim mati pomuze napsat zadost o rozvod.

Moje matka tedy si poslechla onoho pana, nicmene ji porad nebylo jasne, jak to je s jeho detmi z predchozich manzelstvi. Mel totiz dva syny. Jednoho z prvniho manzelstvi, druheho v soucasnem manzelstvi. A porad opakoval, ze na Fanouska plati alimenty, a ze na Fanouska bude muset platit alimenty.

Situaci podstatne objasnilo vysvetleni, ze oba mladenci se jmenuji Frantisek.


Kvizova otazka pro otrle: jak se jmenuje treti syn onoho muze, jehoz mu povila dcera nasich sousedu?

DIRK --- 20:33:40 28.11.2004
ad YYY ("chudák třetí Frantík"): Naopak. Podle meho nazoru je povzbudive, ze ti nikdo (ani ty sama!) nemuze vyfouknout jmeno, ktere si vyberes pro sve dite.

Mimochodem, pry v jednom manzelstvi nelze pojmenovat dve deti stejne. Znam ne mene nez tri pary lidi, kteri se rozvedli a znovu vzali. Nikdo z nich sice nema z kazdeho noveho manzelstvi noveho Fanouse, nicmene, a to je na tom krasne, pokud chcete vsechny sve deti pojmenovat Frantisek, staci se pokazde rozvest a znovu vzit.

I kdyz, napada me, s holcickami bude i potom urcita potiz...

Informace, že Fidel Castro má pět synů a všichni se jmenují Fidelito

DIRK --- 21:22:13 30.11.2004
ad XXX ("a jaké jméno dáte vy?"): No dobra, tak abys mela nejakou alespon mirnou satisfakci. Az se nam neco narodi, tak pokud to bude kluk, bude to Adamek. Je to des, to jmeno se mi vubec nelibi, ale kdyz jsme cekali Anku, tak to zpocatku vypadalo na kluka, a ja jsem musel nutne odcestovat do Italie a nestihl jsem zeninu doktorskou (tj. JUDr.) promoci, takze jsem ji misto darku dovolil/venoval, aby se nas budouci syn jmenoval Adam.

Od te chvile doufam, ze dokazi pocit same dcery. Nekde jsem se docetl, ze to zalezi na muzi (myslim, ze v nejake ucebnici biologie, takze se snad nemylim). Takze se snazim, ale pokud jsem to nedokazal a nyni cekame syna, je to Adam.

Ale doufam, ze cekame dceru -- i kdyz, vzhledem k zeninu menstruacnimu cyklu, necekame velmi pravdepodobne nic. Ale porad lepsi nez Adam. Blee, jak rika nase Anka.

Informace: nejcastejsi jmena deti v lednu 2004

DIRK --- 19:58:26 3.12.2004
Dlouho jsem si myslel, že nejbrutálnější jméno je Kevin Špaček, ale když jsem to sem chtěl hrdě napsat, vyjmenovala moje žena několik perel ze soudních spisů: Giovanni Fatrdlo, Santino Jureček, Athena Dvořáková.

Ovšemže je originalita báječná věc, ale osobně bych doporučoval, ať si každý originálně uvažující člověk změní svoje jméno podle svého vkusu, rok dva si s ním žije a pak začne přemýšlet, zda je to pro dítě opravdu nejvhodnější.

A nakonec dobrá zpráva. Můj dědeček se jmenoval Vasyl a nechal se přejmenovat na Ladislav, manželčin dědeček se jmenoval Walter a nechal se přejmenovat na Pavel. (Každý z nich to udělal v jiné době a z jiných důvodů, ale to je jedno.) Takže jméno není něco, co by člověk musel nosit celý život. Lze je převléknout stejně jako hubertus.

DIRK --- 20:07:47 3.12.2004
Jak jsem tu už před časem psal, naše dcera Anička měla velké problémy se školkou.

Tento týden jsme se definitivně rozhodli, že tam ještě tento školní rok chodit nebude. Pokoušeli jsme se využít rad, které nám dávalo okolí, a nějak ji na školku adaptovat, ale nakonec jsme usoudili, že to nestojí za to. Přestože nám lidé říkali, že znají děti, které se poté, co začaly chodit do školky, začaly pomočovat a schválně zvracely a trvalo to rok nebo dva, než si zvykly, máme pocit, že nutnost přivyknout kolektivu v necelých třech letech není tak velká, abychom nechali takovým martyriem projít i Anku.

V naší rodině se tak postupně obnovila pohoda a klid. Anka se přestala snažit udržovat ode mne maximálně dvoumetrovou vzdálenost, v noci se nebudí s výkřiky "Ne, já do školky nejdu" a neříká každých dvacet minut, že paní učitelky vůbec nemá ráda a že má ráda mámu a mě.

Možná jsme zbytečně přecitlivělí, ale oba máme pocit, že to bylo rozumné rozhodnutí. O tom, co si myslí Anka, se snad vyjadřovat nemusím.

DIRK --- 20:48:44 4.12.2004
ad "jiné aktivity než školka": Chodime na cviceni, obcas do materskeho centra, casto jsme mezi znamymi detmi. Anicka sama primo rika, ze by se ji libilo i ve skolce, kdybychom tam byli s ni. V kolektivu problemy nema, a nejde ani o delku pobytu, problem je skutecne jen v tom, ze je bez rodicu. Tri roky ji budou ted devatenacteho. Nevim, jak se odnauci rikat, ze ma "skoro tri", i kdyz uz ji cvicim.

Diky za nazory, ktery nas utvrzuje v nasem rozhodnuti :-)

DIRK --- 11:18:13 5.12.2004
ad XXX ("u nás by tak malé dítě do školky nevzali"): Nas to take prekvapilo, protoze puvodne ji vzit vubec nechteli (do skolky jsme se hlasili v lednu). Nicmene v srpnu rekli, ze je jim to jedno a at tam klidne chodi, a kdyz jsem jim rekl, ze bude chodit jen na pet dni v mesici, tak rekli, ze je to asi lepsi.

Nyni mi vsak vsechny ucitelky, se kterymi jsem tam mluvil, naopak tvrdily, ze chodit na pet dni v mesici je hloupost a pro dite je adaptace obtiznejsi.


Tak si z toho neco vyberte.