|
| ! | Institut ideologické indoktrinace # texty | ? | « |
Hnali se přes louky a přes lesy, vyjeli do vysokých hor a zase sjeli do údolí, až dojeli na břeh moře. Holčička zesmutněla. "Dál to asi nejde, viď?" Koník ale odpověděl: "Myslím, že by to šlo." Potom se rozběhl přímo k vodě a voda ho nesla jako pevná zem. Jeli a jeli a dívali se do vln pod sebou, jak si v nich hrají rybky, až dojeli na malý ostrov.
Na tom ostrově žilo jen pár myšek a žab a jedna stará a chytrá opice. Byla tak chytrá proto, že celé dny nedělala nic jiného, než přemýšlela. Jen ráno vždycky vylezla na vršek banánového stromu, utrhla si jeden banán a snědla ho k snídani, pak pod banánovým stromem seděla a přemýšlela, v poledne se stromu vždycky jeden banán spadl, opice ho snědla k obědu a dál seděla a přemýšlela. Večer se jí nechtělo na strom lézt a protože žádný banán dolů nespadl, představovala si, že jí ho někdo dal a že ho měla k večeři. Pak si lehla do kořenů banánového stromu a spala.
Takhle to šlo po mnoho dní. Proto byla opice velmi překvapená, že na ostrov přijela na koni malá holčička. Pěkně je přivítala a zeptala se: "Jakpak to, holčičko, že tvůj kůň umí jezdit po vodě?" "Nevím," odpověděla holčička. "Možná proto, abychom za tebou mohli přijet na tvůj ostrov." Opici se to moc líbilo a velice holčičku za její vysvětlení obdivovala.
Potom bylo poledne a opici jako každý den spadl se stromu banán. Nabídla kus k obědu holčičce a koni, ale holčička s sebou měla svačinu a kůň se raději napásl. Pak kůň holčičce řekl: "Měli bychom jet zpátky, abychom se stihli vrátit před setměním." Holčička si ale chtěla ještě hrát a povídat s opicí. Opice jí řekla: "Jestli chceš a jestli nás kůň uveze obě, pojedu s tebou, protože bych chtěla přijít na to, proč tvůj kůň umí jezdit po vodě a proč jste přijeli na můj ostrov." Holčička i kůň souhlasili, holčička nasedla na koně a opice si vyskočila za ni. Kůň se rozběhl ke břehu a pak běžel po moři zase zpátky na pevninu. Nezastavil se na pobřeží, ale hned běžel přes hory, přes lesy a luka zpátky domů.
Když přijeli domů, kůň řekl holčičce: "Jdu spát a budu spát tři dny a tři noci, protože jsem moc unavený. Popros maminku a tatínka, aby mě nebudili," a odešel spát do stáje. Holčička a opice se vydaly za maminkou. "Maminko, tohle je stará a chytrá opice z ostrova v moři, která u nás bude bydlet, bude si se mnou hrát a učit mě chytré věci," řekla holčička mamince. A tak začala opice bydlet u holčičky. Tatínek pro opici nachystal malou postýlku, takže mohla spát s holčičkou v pokoji.
Druhý den ráno, když holčička s opicí vyšly do zahrady, řekla opice: "Vy tady na zahradě nemáte banánový strom, co mám jíst?" Holčička se zamyslela a nabídla opici rohlík s marmeládou. Opice ochutnala a nechutnalo jí to. Holčička jí dala napít kakaa, ale opici to zase nechutnalo. "Tak zkus jablko," ukázala holčička nahoru na jabloň. Opice šikovně vylezla na jabloň a snědla jablko. "To je dobré," pochvalovala si, "to budu snídat." Pak si s holčičkou hrály a vykládaly si. Když bylo poledne, stoupla si opice pod jabloň a čekala, až spadne jablko. Ale jablko nepadalo. Opice měla hlad a tak šla s holčičkou za maminkou a vzala si s ní obyčejný oběd. Potom chvilku spaly a pak si hrály až do večera. Večer si opice představila, že jí někdo dal banán k večeři, a připadala si zase jako na svém ostrově. Po večeři, která byla jenom jako, si opice vlezla do své postýlky a hned usnula.
A tak to šlo ještě druhý a třetí den. Čtvrtý den ráno řekla opice holčičce: "Holčičko, mám tě ráda, ale stýská se mi po mém ostrově a po banánech. Jediné banány, které jsem tady měla, jsou banány jenom jako, které jím k večeři. Krom toho si s tebou celý den hraju a je mi příjemně a vesele, ale nemám čas na přemýšlení a trápí mě to. Koník už se dneska vzbudil, slyším ho dupat ve stáji. Chtěla bych ho poprosit, aby mě zavezl domů na ostrov. Nebudeš se moc trápit?"
Holčičku to moc mrzelo, protože si s opicí hrála moc ráda. Ale jestli byla opice smutná, co se dalo dělat? Šly za koníkem. Koník byl ještě unavený, tak jim řekl, že pojedou druhý den ráno. Druhý den ráno holčička s opicí přišly ke stáji, vzbudily koníka a nasedly na něj. Kůň se rozběhl, přeběhl louky, lesy i vysoké hory a doběhl na mořský břeh. Tam si na chvilku odpočal, potom zadupal a rychle vyrazil k moři. Jenže co se stalo? Místo toho, aby běžel po vodě jako minule, kopyta se na vodě neudržela a kůň byl až po břicho ve vodě. Vrátil se na břeh, zkusil to znova a ještě potřetí, ale pokaždé vběhl docela obyčejně do vody. "Dneska to nedokážu," řekl holčičce a opici. "Mrzí mě to."
Smutně se vrátili domů. Maminka se divila, když viděla, že se opice vrací zpátky. Řekli jí, že kůň už neumí běhat po vodě, a že opice je moc smutná. Maminka se usmála: "Když tě domů nemůže zavést koník, tak tě tam zaveze tatínek." Holčička se rozesmála. "Jak to, že jsem byla tak hloupá," vykřikla. Její tatínek byl totiž rybář a jezdil po řece často až k moři. Jeho loď byla velká a pevná a mohla plout i po moři, i na ostrůvek, kde opice bydlela. Když večer tatínek přišel domů, hned ho poprosili, aby druhý den opici na ostrov zavezl.
Ráno vstali a nasedli na loď. Nebyla to tak hezká a rychlá cesta jako na koni, protože řeka se kroutila a loď mohla jet jen pomalu. Když už byli na moři, šlo to rychleji. K ostrovu přijeli až pozdě večer. Holčička šla s opicí k jejímu banánovému stromu. Hledaly ho, ale strom nikde. "Kde je můj banánový strom?" volala opice. Z díry v zemi vykoukla malá myška a zapištěla: "Vítr ho zlomil, hned druhý den potom, co jsi odjela. Spadl přímo na to místo, kde jsi vždycky sedávala. Kmen uschl a spláchlo ho moře. Podívej, tady je poslední větvička, která zbyla."
Opice vzala poslední větvičku banánového stromu, omyla ji ve studánce a rozlomila napůl. Polovičku zasadila na místo, kde dřív stával banánový strom, druhou držela v ruce. "Sbohem, ostrove. Už vím, proč koník mohl přejet moře, už vím, proč se mi stýskalo po banánech a také vím, co mám dělat." Potom se s holčičkou vrátila na loď a odpluli zpátky.
Druhý den ráno opice na zahradě zasadila polovičku poslední větvičky banánového stromu a pořádně ji zalila. Do večera z ní vyrostl nový banánový strom a do rána na něm už byla spousta banánů. Opice řekla holčičce: "Ulomím z něj tři větvičky a půjdu co nejdál. Tam je zasadím, aby z nich vyrostly další banánové stromy. Pak už se mi nebude stýskat po banánech, budu si s tebou moci hrát a vykládat si." A holčička jí řekla: "A já také ulomím tři větvičky, sednu na koníka a pojedu tak daleko, jak to jen stihneme. Pak ty větvičky zasadím, aby ses mohla zatoulat i do dálky a také tam byly banány." A tatínek řekl: "A já vezmu tři větvičky s sebou na loď a zasadím je na druhé straně řeky."
Jak řekli, tak udělali. Od těch dob rostly banány všude, takže se opici už po jejím ostrově nestýskalo. Hrála si s holčičkou, vykládala si s ní i s její maminkou, občas jezdila s tatínkem, aby si z paluby jeho lodi připomněla, jaké to bylo, když jely na koni přes moře, a když chtěla někdy jen tak v klidu přemýšlet, vydala se kterýmkoli směrem a vždy našla nějaký banánový strom, pod který si mohla na den nebo na dva sednout a kde ji nikdo nerušil. Jak šel čas, toužila po tom stále méně a raději jezdila s holčičkou na koni a sázela banánové stromy po celém kraji.