|
| ! | Institut ideologické indoktrinace # texty | ? | « |
Tak začal jeho život na vozíčku. Uzavřel se ve své luxusní vile, plné nerezové oceli, mramoru a leštěného dřeva. Okna nechal potáhnout tmavou fólií. A den co den shlížel z toho pochmurného sídla na kamenitém kopci na život dole. Pátral drahým dalekohledem napojeným na kameru a počítač v útrobách vzdálených domů. Zvlášť večer, když umělá světla žárovek prozařovala domovy jako velká akvária a odhalovala trpělivému zraku jejich obyvatele. V jednom z oken ji objevil. Byla... nádherná.
Ano, pamatoval si dobře ten večer - a není divu, všechno, co ho zaujalo, si ukládal do paměti svého počítače. Tu scénu si pak přehrál nejméně stokrát. Nejprve přitáhla jeho pozornost barva jejích vlasů - lesklých, dlouhých a hustých. Hořely rudým plamenem, když si je česala před zrcadlem - a pak, když se svlečená před tou velkou lesklou plochou prohlížela, dívala se, zda nemá moc široké boky a vystouplé boky. Ne neměla, byla dokonalá, jak vyřezaná ze slonové kosti. Nalíčila se, oblékla a ulehla do postele, jen tak ležela a přemýšlela s očima upřenýma do stropu. Zvažoval, že by ji zavolal. Našel si všechna čísla v domě v telefonním seznamu. Když zvedal sluchátko, náhle se zvedla a odešla. Světlo v pokoji zhaslo. Pomyslel si, že je to dobře. Co by s ním dělala, s mrzákem, se stvůrou? Snad by ji zlákal na schůzku, ale co pak? Přesto cítil v duši hluboké zklamání. Dalekohled už napevno zajistil v pozici, zamířené na její okno.
Byl to šok! Přece se milovali! Už rok s ní byl večer co večer, mluvil k ní, sledoval každý její krok, každé nadechnutí. Nechal jí poslat drahé šaty a šperky. Když si je zkoušela, cítil nesmírnou pýchu a vzrušení. Jako by ty studené předměty a hebké látky byly jeho prodlouženými prsty a kůží, jako by se jí na tu vzdálenost mohl dotýkat.
A ona... si domů přivede chlapa! Slizkého typa s napomádovanými vlasy, tetovaného svalnatého světáka, který na ni hleděl jak pes na kus buřtu. Seděli u stolu, popíjeli víno, on něco vykládal, dozajista úplné bláboly, ale ona se smála - bože. Nemohl se odtrhnout od dalekohledu, cítil, jak v něm roste hněv. Po tom všem! A ona zatím zhasla světlo, zapálila svíčky, otevřela další láhev vína, pustila hudbu a nepřestávala se smát tomu, co jí muž říkal. Sedl si blíž k ní, přivinul ji k sobě a najednou se líbali.
Nešťastný invalida vzteky udeřil do parapetu - o italský mramor se ošklivě narazil. Tušil, jak se to bude vyvíjet dál. Nedalo mu to však, přiložil oko zpět k okuláru. A viděl všechno to, čím se kolikrát zaobíral ve svých představách, jenže místo něj sklízel sladké plody někdo cizí, kdo si to vůbec nezasloužil.
Bydleli spolu. Milovali se večer co večer, někdy i častěji. Mrzák to pln zloby sledoval a nemínil se s tím smířit. Plán byl jednoduchý. Necudný vztah měla zničit žárlivost. Byl obratný manipulátor. Vyrobil na počítači milostný záznam. Nebylo to těžké, měl spoustu nahraného materiálu, stačilo pouze trochu pozměnit tělo a tvář. Tu dal svoji, ještě když byl zdravý. S výsledkem byl velmi spokojen. Skoro, jako by to byla skutečnost. Stačilo jen, aby to milenci své lásky poslal poštou. A mohl sledovat, jak zlovolnou zásilku rozbaluje, jak vkládá nosič do DVD - přehrávače a jak šokován sleduje ty divoké scény, na kterých si jeho neviditelný nepřítel dal tolik záležet. Bylo zřejmé, že uspěl. Milenec zuřil. Běhal neklidně po bytě, snažil se dívce dovolat, ale bezúspěšně a to ho ještě víc rozčilovalo. Nakonec začal balit svoje věci. Mrzák se smál. Po dlouhé době zapomněl na neštěstí, které ho postihlo.
Vrátila se ještě dřív, než její milenec stačil odejít. Vůbec nechápala, co se děje. Křičel na ní, mával rukama a dívka ho mlčky pozorovala. A pak začala mluvit ona. Rozhořčovala se stále víc a víc. Byl to dlouhý seznam křivd, který se z řinul v návalu afektu a který muže vytáčel k šílenství. Ani jeden už druhého neposlouchal, řvali na sebe a házeli po sobě předměty, zaslepeni nenadálým přívalem hluboké záště, která se může zrodit jen z hluboké lásky. Stalo se to během okamžiku. Muž dívku uchopil, zacpal jí ústa a mrštil s ní na postel. Udeřila se o její hranu a přestala se hýbat. Milenec na ni chvíli se šíleným výrazem hleděl a pak vyběhl z pokoje.
Mrzák se zhrozil. Okamžitě volal pro sanitku, bylo už ale pozdě, dívka zemřela. Okno potemnělo - jednou pro vždy. A z mrzákova zbývajícího oka ztékaly horké slzy.