Přišel jsem do parku asi pět minut před sjednanou dobou, ale už na lavičce seděl. Aspoň jsem usoudil, že je to on. Měl nohu přes nohu a četl si noviny. Když jsem se přiblížil, položil je vedle sebe a pokynul, ať si přisednu.
"Dobrý den. Jdete včas." Lehký cizí přízvuk. Jak někdo dokáže poznat jen podle přízvuku, odkud cizinec pochází? Podle obličeje spíš z mírného pásu -- žádné nadměrné opálení, ale ani vikingské blond vlasy. Dobře oblečený, pokud to umím posoudit. Takhle nějak jsem si vždycky představoval špičkové právníky. Koneckonců to možná je špičkový právník.
"Dobrý den. Říkejte mi Dirk," pokusil jsem se o sebejistý tón.
"To jste mě trošku překvapil. Čekal bych, že si vyberete jiné jméno," usmál se.
"Na tom snad záleží ze všeho nejméně," začal jsem se bránit.
"Ale jistě. Ostatně vaše pravé jméno jsme si také zjistili. Nebyl to velký problém," ujistil mě.
Tím mě nijak neohromil. Alespoň zpočátku jsem se podepisoval častěji, než jsem musel, a když se snažíte vyhnout lhaní a podvádění, občas své pravé jméno někde uvedete.
"Zato já vaše jméno neznám."
"Hm, klidně mi říkejte John Smith. Nebo ostatně jakkoli jinak."
"Očekával bych spíš Moriarty nebo tak něco..."
"Berte mě jako tajemníka profesora Moriartyho," usmál se. "Nebo raději jako jeho právního poradce."
"Neumím jednat s právníky," řekl jsem napůl omluvně a napůl znechuceně.
"To vpodstatě nevadí. Nechci vám navrhovat žádné smlouvy. Nic tak formálního. Spíš malý, ale patrně zajímavý návrh." Odmlčel se. Když jsem nic neříkal, pokrčil rameny a pokračoval: "Člověk, jehož zájmy zastupuji, se seznámil s vašimi články na síti. Nejsme si pochopitelně jisti, zda jste autorem všech, které vám přisuzujeme. Ty hlavní jsou ale podle textologického rozboru jednoznačně dílem téže osoby."
"Můžu se vás zeptat, jak jste očekával, že se představím?"
"Buď Ythe, nebo Katacumoridako," řekl bez váhání.
"To jsou dávno opuštěné identity," namítl jsem.
"To si možná myslíte vy. Ale kdybyste se podíval, jak často byly jejich stránky aktualizovány v minulosti-"
"Ytheland je kompletně vymazaný. Jako Katacumoridako jsem něco naposledy napsal před půl rokem."
"To by vám nebránilo je znovu obnovit. Archivy jistě máte. Možná se znáte hůř, než vás znají jiní lidé, nemyslíte?"
Nemyslím si to, ale nechal jsem si to pro sebe.
"A kolik identit mi přisuzujete?" ptal jsem se dál, částečně ze zvědavosti, částečně abych si o něm udělal nějaký obrázek.
"Horní odhad je devatenáct. Sedm z nich je poměrně nejistých, jde o ty s malým počtem publikovaných názorů, vesměs jedním nebo dvěma. Tam textologické rozbory mohou selhat, protože se vám může podařit účelově změnit styl. Dlouhodobě to ale nikdo nedokáže, nebo se to alespoň předpokládá." Usmíval se. Vlastně se usmíval pořád. Takový důvěru vzbuzující úsměv -- ale spíš než jako důkaz žoviality vzbuzoval dojem ostrého advokáta, který bohatému klientovi slibuje, že pro něj použije všechny špinavé triky, které ovládá. Ten chlap mě znervózňoval a jeho úsměv mě znervózňoval ze všeho nejvíc.
Když jsem nic neříkal, zeptal se mě:
"Prozradíte mi, kolik těch identit bylo?"
"Nevím. Ale myslím, že zhruba kolem desíti. Některé byly skutečně
poměrně jednorázové."
Ve skutečnosti jich bylo patnáct. Myslím. Možná i šestnáct. Ale to nehraje roli.
Chvilku jsme mlčeli a hleděli na sebe. On mě možná odhadoval, ale já jen čekal, co bude dál. Nakonec jsem nevydržel a promluvil první:
"A?"
"Pardon? Aha, podrobnosti mého malého návrhu. Je to poměrně jednoduché. Dáme vám peníze a vy pro nás něco uděláte."
"V tomto pořadí?"
Zasmál se. "Chcete inkasovat peníze a nedodržet smlouvu?"
"Ale ne. Jen hrozně nerad dělám něco, za co už jsem dostal zaplaceno."
"Podstatou návrhu je očekávání, že vás to začne zajímat a bavit."
"A když ne?"
"Nemyslíme si to." Neřekl jsem nic. Po chvilce si povzdechl a pokračoval: "Tak tedy podrobnosti.
Předpokládáme, že v blízké době začnou lidé blízcí intelektuálním a politickým elitám systematicky prověřovat diskuse na síti, protože je zjevné, že v tak velkém množství se musí objevit myšlenky, které jsou nejen zajímavé, ale především neobvyklé a nečekané.
Nepředstavujte si to tak, že by čelní politici procházeli třeba vaše webové stránky na Atlasu -- časem se objeví specializované agentury, které budou internet komplexně prohledávat a relevantní informace shromažďovat, efektivně třídit a prodávat. Přitom za fascinující problém lze považovat samu otázku relevance daných informací, neboť závisí nejen na informaci samotné, ale též na případném kupci, době, kdy se objeví, kontextu a podobně.
Vlastně by se dalo říci, že jde jen o vhodné setřídění dostupných informací, což je pochopitelně informace sama o sobě. V dostatečně dlouhém období si najde kupce každá informace."
Přerušil jsem ho: "Takže podle vás je každá informace někdy pro někoho užitečná, nebo jak říkáte vy, relevantní? A vy ty informace budete mít a prodáte mu je? To mi připadá dost komplikované, také můžete čekat dost dlouho, ne?"
"Ale tomu se my věnovat nechceme. Jen vám vysvětluji, k čemu v nepříliš vzdáleném časovém horizontu velmi pravděpodobně dojde. Naším zájmem je něco jiného. Chceme podchytit lidi, kteří s velkou pravděpodobností budou mít určitý druh vlivu. Nejde jen o myšlenky samotné, ale i o formu jejich prezentace. Ve vašich textech je patrný vývoj. Učíte se. Jsme schopni odhadnout, jakým způsobem budete psát, samozřejmě s ohledem na okolní podmínky. A především se dá docela dobře odvodit, o čem budete psát. Lze na to vypracovat poměrně věrohodné statistické scénáře. A právě to, o čem budete psát, nám může určitým způsobem pomoci."
"Podívejte se, já mám jen poměrně neurčitou představu, kolik by stály psychologické rozbory, ze kterých byste toho o mně mohli vědět tolik, kolik se mi snažíte vsugerovat. Ale myslím, že dost. Jsem chytrý kluk, ale nic víc. Lidí s takovými názory jako já je na síti kopec a spousta jich píše mnohem lépe než já. Nechápu-"
"Rozumějte, nejednáme jen s vámi."
"Snažíte se vybudovat údernou brigádu skeptických paranoiků s extrémně konzervativními názory?"
"Ale vůbec ne. Jde nám o něco dlouhodobějšího. Myslíme si, že někdo jako vy může vyprovokovat jiné lidi, aby se zamysleli nad některými otázkami hlouběji. Chceme, řekněme, vyvolat pro nás užitečné trendy."
"Takže to mám chápat tak, že chcete názorovou rozbušku, která sjednotí lidi s opačným názorem? Potom nechápu, proč si myslíte, že by mě to mělo zajímat a bavit." Ale to jsem lhal. Zaujala mě možnost, že by se mi mohlo případně podařit oponenty smést a celý tenhle projekt potopit.
"Uvažujete v příliš omezeném pojetí. Nám nejde o vítězství žádného konkrétního názoru. Jde nám o to, aby se již v této době objevily určité trendy. Ostatní lidé, s nimiž jednáme, mohou mít a většinou také mají zcela jiné názory a jiná východiska a cíle než vy."
"Takže vy nechcete nic prosadit? Jste jen něco jako organizátoři kohoutích zápasů, ne kohouti samotní? Takže tomu mám rozumět tak, že od nějakého publika shrábnete odměnu? Nevěřím, že do toho vrážíte peníze jen pro tu srandu."
"Věříte v Boha, Dirku?" zeptal se beze stopy sarkasmu.
"Myslím, že jste řekl, že mě znáte lépe, než se znám já sám. Tak si na to odpovězte."
"Víte stejně dobře jako já, že všechny naše informace o vás jsou statistické povahy. Tedy pochopitelně kromě těch, které jsme si o vás zjistili. Ale ano, tomuhle jsme věnovali značnou pozornost. Předpokládáme, že věříte a jste sám o sobě přesvědčen, že věříte velmi hluboce. Vaše představa Boha je asi spíše abstraktnější, ale přesto spíše v intencích křesťanství, případně nějaké verze univerzálnějšího monoteistického náboženství kombinovaného z křesťanství, judaismu a islámu. Ale tímhle vás chci jen ohromit, protože jsem přesvědčen, že se nemýlíme, už kvůli důslednosti, s jakou se náboženským otázkám vyhýbáte ve svých textech. Ovšem pro to, co vám vysvětluji, to tak podstatné není. Podstatné je to, že podle našeho odhadu patří k vaší představě Boha také to, že nejsme schopni pochopit Jeho motivy."
"Máte pravdu, víceméně ve všem," přiznal jsem.
"Myslel jsem si to. A to, co byste měl pochopit, je fakt, že našim motivům také nejste schopen porozumět. Naše plány a záměry jsou příliš dlouhodobé a dalekosáhlé. Nebo jinak řečeno, váš psychologický obraz, který jsme si vypracovali, nám říká, že nejste schopen do našich záměrů zatím proniknout."
"Kdo sakra jste? Koho reprezentujete? Na tohle by nestačila žádná nátlaková nebo politická skupina, žádná mafie, žádný profesor Moriarty. Jste mimozemšťani, kteří chtějí kolonizovat Zemi, nebo pekelní démoni, které už přestalo bavit sedět v díře? Nebo je to spíš celé jen vtípek?" namíchl jsem se.
"Dal by vám někdo peníze jen kvůli žertu?"
"To záleží-" začal jsem.
Vyslovil částku, která představovala asi trojnásobek čistého měsíčního příjmu naší rodiny. Nijak zvlášť moc. Ale stačilo by to na pár nejurgentnějších dluhů, nová skla do brýlí, nové zimní pneumatiky, plínky pro malou na několik týdnů a ještě by mi zbylo na kino a pár knížek. Pobavilo mě, jak je snadné si koupit někoho v mém postavení.
"Co za to chcete? Myslím, co přesně si představujete, že budu dělat? Je to docela dost peněz na to, jak málo času jsem si představoval, že té práci budu muset věnovat," váhal jsem.
"Pochopte, rozsah není to nejpodstatnější. Koneckonců, myslíme si, že při vhodně volené argumentaci byste s námi spolupracoval i zadarmo, ale protože jsme si o vás určité informace zjistili, máme dojem, že touto cestou budete motivován vhodnějším způsobem. A na tom nám dosti záleží."
Sáhl do kapsy a vytáhl tenounkou obálku. V pětitisícovkách to vypadalo zatraceně málo.
"Neřekl jste mi, co mám dělat. Žádné zadání. Pokud chcete, abych dělal to, co doteď, nemusel jste mi dávat nic. Dělal bych to i tak."
"Ne, to ne. Osobních stránek je příliš mnoho a málokdo si jich všímá. Mají malý vliv. Nevím, zda jste si všiml diskusních serverů-"
"Chatu? Ale tam se nedá řešit vůbec nic!"
"Nemyslím chat. Diskusní servery jsou off-line záležitost. Vy jste byl zvyklý na e-mailové konference a news. To je ovšem dávno překonaná technologie. Většina lidí chce k informacím přistupovat přes webové rozhraní. Diskusní servery připomínají kombinaci news a konferencí. I když, vy znáte vhodnější analogii -- vzpomeňte si na liane. Tohle je totéž, ale v trochu jiném kabátě."
"Ano, to už jsem někde viděl. Tuším se to jmenovalo pruvodce. Měl jsem pocit, že se tam baví poměrně velmi omezení lidé, to abych to řekl slušně, o dost nezajímavých věcech."
"Takových serverů je více. Měl byste se pohybovat pokud možno na všech, a to tak, že si vyberete několik identit a ty zaregistrujete na všech serverech. Na každém ale budete využívat jen jednu. Žádné překrývání. Někdo by si mohl všimnout, že práce dvou identit vykazují shodné rysy. Pokud někdo zjistí, že se příliš podobá projev dvou identit na různých serverech, usoudí sice s největší pravděpodobností, že jde o stejnou osobu, ale nebude z toho nic vyvozovat."
"Pořád jste mi neřekl nic o rozsahu. Takhle to vypadá na práci na plný úvazek."
"Tak to berte jako zkušební období. Prostě začněte. Pokud vás to přestane bavit, skončete. Pokud od vás budeme ještě něco chtít, ozveme se s další nabídkou."
"Co když neudělám dost, abyste byli spokojení?"
"Dirku, pochopte, že jste vydíratelný. Máte rodinu, malou dceru. Přece nechcete, aby se jí něco stalo."
"Neříkejte mi, že by vám stálo za to-", vyděsil jsem se.
"Uvědomte si, že si nedovolíte pochybovat, zda nám to za to stojí, nebo ne," řekl studeně. "To je podstata -- vy nerozumíte tomu, co chceme a co můžeme. Myslete si, že žertuji, ale jist si tím být nemůžete, což já vím a vy víte, že to vím. A to vím také." Usmál se, tentokrát mi to připadalo nějak osobnější.
Natáhl jsem ruku po penězích. "Jste si vědom, že mě mnohem víc než ta práce zajímá, co jste zač?"
"Pochopitelně. Ale už jsem vám řekl, že v současné době pravděpodobně nejste schopen to zjistit. Mohlo by vás to motivovat, abyste se práci pro nás věnoval déle -- třeba získáte informace, které vám umožní zjistit něco bližšího. Nezapomínejte také, že nenajímáme jen vás. Mnoho lidí, s nimiž se budete velmi brzy zuřivě hádat nebo se naopak snažit o jejich uznání, pracuje pro nás. Někteří z nich možná dokázali odhalit více. Ale především mějte na paměti, že i kdybyste něco vypátral, rozhodně nejste a ani nikdy nebudete schopen nás nijak ohrozit."
"Jsem velmi zvědavý," řekl jsem.
"To nepochybně. Ale řekl bych, že už teď jste se smířil s tím, že stěží něco zjistíte. Jste moc velký pesimista..."
"Máte pravdu. Ale o to to bude zajímavější. Předpokládám, že nemá smysl se vás ptát, jak se s vámi spojit. A prosím vás, začnu brzy, ale ne dnes. Nerad bych-"
"Nedělejte si starosti, nejsme žádní vrahouni. Zbývá ještě něco, na co byste se chtěl zeptat?"
"Asi ne. Pozdravujte profesora Moriartyho."
Jestli nebyl schopen zjistit, že jsem měl s sebou diktafon, nebo zda mu to bylo jedno, to asi nikdy nebudu schopen zjistit. Jako ostatně cokoli dalšího. Ne že by mi zrovna toto připadalo nejdůležitější. Záznam jsem pečlivě přepsal. Ještě ten den jsem se začal zajímat o diskusní servery a zjistil, že spousta mých přátel navštěvuje cyberspace. Tam začnu.
OD: DIRK --- 14.1.2004
Prosim te, mohl by sis precist nasledujici text? Je to prepis jednoho rozhovoru, ktery se odehral asi pred dvema lety. Nedelam si srandu.
OD: XXXXXX --- 14.1.2004
To má být fór? Nechce se mi věřit, že ti dal někdo peníze za to, že budeš chodit na diskusku. Hele a nemáš strach že tě něko z nich začne nějak dusit, když o tom budeš kecat? A proč jsi mi to poslal právě teď?
OD: DIRK --- 14.1.2004
Dneska mi prisel mail od jednoho ID, se kterym se dosti pratelim. Pochopil jsem, ze byl(a) na tuto praci take najat(a) a predevsim to, ze ma mnohem vice informaci, nez ja. Take jsem vyrozumel, ze moje prispevky neodpovidaji tomu, co ocekavali, takze doufam, ze jim nebudu chybet. Takze jsem se s tim rozhodl skoncit.
Co se penez tyce, nebylo jich zase tak zavratne moc, ale hodily se mi. Reknu ti, ze kdyz jsem NYXovi prispival na novy server, mel jsem nutkani mu poslat vic :-)
OD: XXXXXX --- 14.1.2004
Stejně když to zveřejníš, tak tomu nebude nikdo věřit.
OD: DIRK --- 14.1.2004
Podam to od zacatku jako vymysleny pribeh, jako fake. Jeden klub je na to mimoradne vhodny.
Ja bych tomu take neveril, kdyby mi to nekdo vykladal. Vlastne porad nevim, zda tomu verit. Pripadal jsem si celou tu dobu jako uplny paranoik.
Nejhorsi na tom je, ze nemam a nemel jsem tuseni, jaky je jejich pripadny cil. Kdyz pristoupis na to, ze je to cele pravda, ty implikace jsou strasne. Nevis, zda je lepsi nedelat nic, protoze si skutecne nemuzes byt jisty, zda neco neudelaji tobe nebo tve rodine. Nabizi se moznost to nejak sabotovat, ale jak, kdyz nevis, oc jim jde? Neco napises a myslis si, ze je to uplna pitomost a mas dobry pocit, jak to pekne rozvracis, ale najednou se najdou lide, kteri reaguji na nejakou nepodstatnou drobnost a rozvinou ji do neceho docela rozumneho, co zaujme i tebe. Takze je ti jasne, ze se ti sabotaz nedari.
A tak zbyva proste delat, co ti rekli. Pricemz je mozne, ze tim napomuzes necemu spatnemu. Ale na druhou stranu je mozne, ze bys svou sabotazi zabranil necemu pozitivnimu. Jak se ma clovek sakra rozhodovat, kdyz nevi, o cem se rozhoduje?
A nejhorsi bylo, ze jsem casem u kazdeho cloveka, s nimz jsem se na siti bavil, daleko vic nez o jeho argumentaci premyslel, zda take neni najaty. Jak rikam, totalni paranoia.
OD: XXXXXX --- 14.1.2004
Ja fakt nevím, jestli tomu mám věřit nebo ne.
OD: DIRK --- 14.1.2004
Jak uz jsem rekl, ja vlastne take ne. :-)
OD: XXXXXX --- 14.1.2004
Poslali ti ještě nějaké další peníze později?
OD: DIRK --- 14.1.2004
To je prave to. Ano, poslali, asi pred mesicem a pul. Priblizne ctvrtinu puvodni castky. Neprisel jsem na to, s cim to mohlo mit souvislost. Prosel jsem si skoro vsechno, co jsem udelal tesne predtim, co jsem udelal za nejake delsi obdobi, co jsem dosud neudelal, proste zkoumal jsem to ze vsech moznych hledisek, ale nenapadlo me vubec nic.
A chvilku pred Vanoci se mi ozvalo jedno ID s dopisem, ktery pusobil hodne divne, neco ve smyslu "po darci vanocnich darku se nepatra". Odepsal jsem, ze nechapu, jak to myslel(a), a odpoved jsem dostal az dnes -- ten mail, o kterem jsem mluvil, podle meho nazoru dokazujici, ze jde o najatou osobu.
OD: XXXXXX --- 14.12.2003
Myslím, že vím, o kom mluvíš. Ale jestli mi to nechceš říct, tak nic.
Hele a jakým způsobem ti ty peníze doručili? Bankpvním převodem z nezjistitelného konta nebo posštovním holubem nebo jak?
OD: DIRK --- 14.12.2003
Budes se divit, ale normalne mi ten mesic prisla dvakrat vyplata. Cili bankovni prevod z univerzitniho uctu. Sel jsem se ptat, za co je ta druha castka, protoze u nas je to financovani tak chaoticke, ze se mi uz neco podobneho stalo predtim -- nejake zalohy, mimoradne odmeny z grantu a podobne. Ale o tehle castce nikdo nevedel.
OD: XXXXXX --- 14.12.2003
Mám z toho pocit, že se něco chystá. Že chtějí něco udělat TEĎ.
OD: DIRK --- 14.12.2003
Vitej ve svete paranoie :-)
Ale jsem rad, ze to rikas. Vlastne jsem ti to cele poslal proto, abych zjistil, zda si budes myslet totez co ja. Neco je v pohybu. Ale skutecne nevim, co. A bojim se, ze i kdybych to vedel, nemohl bych s tim nic delat.
Tak nevím, jak to teď celé uzavřít. Pokud se na nyxu odmlčím na delší dobu, není to tím, že bych snad zapomněl heslo. Nemyslím tím, že by mi někdo něco udělal. Spíš očekávám další nabídku a jsem zvědavý, co to bude. Pasivně čekat se mi nechce a takhle to jistě trochu popoženu. Kterým směrem, to ale nemůžu ani tušit.
Tak jako je to ostatně u všeho, co s touto záležitostí nějak
souvisí...
