wow !Institut ideologické indoktrinace # texty? «

Záznam první debaty o právech k duševnímu vlastnictví

Autor: Někdo, kdo smí mluvit za spiknutí & Oblast: Diskuse: duševní vlastnictví

Místo konání:

Několik restaurací.

Datum konání:

22. 12. 2004

Přítomni:

Různí spiklenci, číšníci, stěhováci a Keltové.

Teoretická východiska:

Otázka intelektuálního vlastnictví, realizace práv spojených s tímto vlastnictvím a důsledky výkonu těchto práv pro ekonomický a společenský stav společnosti jsou v současné době velmi palčivou otázkou. Souvisí to zejména s tím, že stále větší objem ekonomických transakcí se týká čisté informace, práce s informacemi a využívání informací zabírají stále více pracovního i volného času lidí, a dále s tím, že přenos, uchovávání a rozšiřování informací je stále rychlejší a snazší.

Výzvou k diskusi byl článek Nelegální stahování z P2P sítí? Tak horké to zase není! na Lupě, v němž jsou vysvětleny některé aspekty českého autorského zákona. Jádrem článku je to, že uživatelé P2P sítí, kteří do nich nepřispívají, ale jen stahují, neporušují v žádném ohledu zákon ČR.

Anarchisticko-liberální spiklenci též upozornili ostatní zájemce o tuto problematiku na již poněkud starší článek Josefa Šímy z liberálního institutu Intelektuální vlastnictví: Základ tržního řádu, nebo rafinovaná státní regulace? tvrdící, že právo na myšlenku je chybný koncept již z podstaty věci.

Zápis průběhu jednání:

Jednání bylo už tradičně zahájeno pozdě. Oproti domluvě (v 19:53 vyjde Dirk z domu a jednání bude zahájeno v okamžiku, kdy dorazí do vinárny "u Srba") se všichni zúčastnění sešli až kolem půl deváté. Organizátoři diskuse by chtěli poděkovat především Roze Luxembourgové a Baobabovi, kteří byli na místě jako jediní včas.

Dirk: Vítám vás. Příště choďte včas, smradi, už jsem namazaný. Takhle by to příště nešlo.

Ale k věci. Myslím, že každý z nás musí uznat, že nějaký režim ochrany původních a objevných myšlenek je nutný.

Bakunin: To zrovna! Já si myslím, že je to nesmysl.

Trockij: Souhlasím s předřečníkem. Porušování autorských práv je revolučním aktem, vyjádřením niterného nesouhlasu pracujícího lidu s buržoazními nenažranci a vykořisťovateli, kteří si uzurpují právo na myšlení. Protože k porušování autorských práv dochází neustále, jedná se vlastně o permanentní revoluci, a tu musíme mít na mysli především.

Elvis: Vy byste měl držet klapačku, Davydyči! Máte z Kazaa natahané takové spousty muziky, že je mi za vás stydno. Aspoň z kamarádství byste si mohl koupit třeba Love Me Tender, a ne ho ukrást. Je to fakt sprosťárna.

Trockij: Tak proč jste u svých matematických skript přistoupil na licenci letmého úvodu? Ha! Takže věda je něco jiného, něco horšího, co si nezaslouží být právně chráněno, ale vaše krákorání, za to musím platit?

Elvis: Já teda nevím, no. Spíš snad, že když něco vymyslím, tak se těch autorských práv můžu vzdát, ne? A nebo taky nemusím. A mimochodem, Letmé úvody si zatím přečetlo asi šest lidí, na tom by ani jeden z nás nezbohatl. A moje písničky poslouchají stovky miliard lidí.

Trockij: Neposlouchají.

Elvis: Poslouchají.

Trockij: Ne!

Elvis: Ano!

Trockij: Ne!

Elvis: Ano!

Trockij: Ne!

Elvis: Ano!

Trockij: Ne!

Elvis: Ano!

Kapitán Z: Já mám třeba opravdu rád Love Me Tender. Tak jsem to prsknul na Kazaa, aby si to mohla poslechnout každá živá bytost Všehomíra. Myslím, že tím šířím štěstí a zdraví, pokoj svatý, vinšujeme vám.

Baobab: (Významně mlčí.)

Dirk: Dal bych si ještě dvě deci, co myslíte?

Bakunin: Souhlasím s tím Šímovým článkem. A byl jsem na jeho přednášce a musím říci, že má krásný hlas, takový sonorní.

Trockij: Sonorní nesonorní, důležitá je permanentní revoluce, kterou propaguje. Takhle jsme otroky vlády majetku.

Le Petit Roland: (vyskočí a mává pravicí) My spiklenci děláme chybu, že se nepokoušíme zmocnit vlády. Já bych třeba zrovna mohl být diktátor.

Kapitán Z: Vaše tvář by se hodila na známky, to máte pravdu.

Le Petit Roland: Já spíš myslel na to šermování a četná galantní dobrodružství při revoluci samotné. Vlastně myslím, že má pravdu maršál Trockij -- na permanentní revoluci je báječné, že se permanentně šermuje a zažívají četná galantní dobrodružství. Nebo, hm, to jsem asi neřekl dobře... Spíš se jaksi dělá buď jedno, nebo druhé, pokud mi rozumíte.

Prince of Whales: (telepaticky) Prosím vás, nemohl by někdo z vás poprosit vrchního, aby mi znovu ohřál vodu v bazénu? Už se to nedá vydržet, drkotají mi kostice. Ale k věci. Kultura kytovců je vpodstatě nemateriální. Vše, co máme, jsou ideje. Ale máme je společně, předáváme si je, půjčujeme, bereme si to, co je výhodné a rozumné. A dovolil bych si upozornit, že jsme nikdy neklesli k takovému sobectví, jako je účelová směna zboží. Z mého pohledu je nepochopitelné jakékoli vlastnictví, krom vlastnictví teritoria.

Dirk: Dal bych si ještě dvě deci, co myslíte?

Roza Luxembourgová: Myslím, že kytovčí civilizace postrádá ty nejdůležitější hodnoty. Pokud tomu dobře rozumím, ženy kytovců jsou majetkem mužů. A navíc, když je vaše civilizace nemateriální, tak nemáte žádnou architekturu, a to je prostě ubohost. Architektura je znakem skutečné kulturní vyspělosti.

Prince of Whales: (telepaticky) Myslím, že to nemístně zjednodušujete. Samice nejsou majetkem samců, ale vybírají si, v kterém teritoriu chtějí žít. A teritorium patří vždy nějakému samci. Říci, že samice jsou majetkem samců, hrubě zjednodušuje realitu.

Co se architektury týče, máte samozřejmě pravdu. Naše kultura ctí přírodu, takže do ní záměrně nezasahujeme. Ale místa, která slynou obzvláštní neobvyklostí a krásou, vyhrazujeme jako exteritoriální, shromažďujeme se v nich a kocháme se romantickou nádherou nedotčené přírody.

Roza Luxembourgová: (nyvě) Ale to je tak něžné a romantické!

(Všichni obracejí nad tímto nechutným výlevem citu oči v sloup, zakrývají si tváře kapesníky a burnusy, případně tiše listují v manažerských zápisnících.)

Roza Luxembourgová: (obrací se k ostatním) No tak, řekněte přece něco.

Baobab: (Zarputile mlčí, jako by se ho revolucionářčina výzva netýkala.)

Matylda: Holka, když jsem byla tak mladá jako ty, tak jsem byla určitě mnohem slušnější a hezčí.

Trockij: (k Elvisovi) No a ještě něco, drahý příteli. Opravdu mě štve, když nějaké takzvané právo na duševní vlastnictví chce uplatňovat mrtvá osoba. To je už snad ironie, že by měl mít mrtvý taková nesmyslná práva...

Elvis: Co tím chcete říct? Narážíte snad na něco?

Trockij: Jen se nedělejte. Je to pěkné, prohlašovat, že vás unesli mimozemšťani, ale kdo ty takzvané mimozemšťany viděl? A mimozemšťané jsou stejně jen imperialistická propaganda k vymývání mozků dělnických mas, pokud nějaké mají. Jenže každý dobře ví, jak to s tím takzvaným únosem bylo. Každý, povídám. Jste mrtvý, člověče. Tak jakápak práva. (demonstrativně si nasazuje sluchátka walkmana, tiše zní Love Me Tender)

Elvis: Krádež, vidíte to!? Krádež duševního vlastnictví, přímo před našima očima. A vůbec, je to slyšet už v tom slově: "duševní" vlastnictví. Takže práva na Love Me Tender patří mé duši, a ta je nesmrtelná, ať už si Marx, Lenin nebo třeba Mao tvrdí, co chtějí, vy jeden materialisto.

Dirk: Dal bych si ještě dvě deci, co myslíte?

Le Petit Roland: (k Elvisovi) Nechci se snad zastávat maršála Trockého, ale milý příteli, uvažte: duše je duše, ale důležitější je tělo. (zamyšleně, leč s jiskrou v oku) Obzvláště ženské tělo!

Bakunin: Nesmrtelnost duše je hloupost.

Trockij: (k Elvisovi) Tak to vidíte, příteli. Jste mrtvý.

Elvis: Nejsem!

Trockij: Jste!

Elvis: Nejsem!

Trockij: Jste!

Elvis: Nejsem!

Trockij: Jste!

Elvis: Nejsem!

Trockij: Jste!

Elvis: Nejsem!

Trockij: Jste!

Elvis: Nejsem!

Trockij: Jste!

Prince of Whales: (telepaticky) My kytovci jsme naopak přesvědčeni, že hmota je pomíjivá, a přetrvává jen idea.

Bakunin: A to je také jeden z důvodů, proč jsou nejvyšší formou evoluce lidé a ne kytovci. Taková pitomost nemůže napadnout krom velryby snad nikoho.

Aligátor: (vyťukává pařátem morseovku na stůl, až se sklenice třesou) Tak ty nemáš rád zvířata, darebáku? Dej si pozor, abych se nerozčílil!

Dirk: (rychle vypije několik sklenic, které se posunuly směrem k němu, a mluví poněkud přerývaně) Snad bychom si mohli udělat malou přestávku na občerstvení a během ní též urovnat vzniklé čistě osobní spory.

Jednající se rozcházejí, někteří na sebe pokřikují nejapné urážky. Dirk do sebe obrací řádku vodek a bez zaplacení odchází, takže není nikdo, kdo by jednání obnovil. Hluk v místnosti stoupá, Bakunin odmítá platit Dirkův nehorázný účet, Roza Luxembourgová se svléká do plavek a vrhá se do bazénku za Princem of Whales. Elvis s Trockým se snaží přemluvit Baobab, aby s nimi ještě někam zašel, ale ten je uražený a odmítá se s nimi bavit.

Při hádce o placení účtu bylo zničeno restaurační vybavení v ceně cca pět tisíc korun. Aligátor se domnívá, že oba vyhazovače pouze lehce zranil, nicméně převažuje názor, že je sežral. Servírka se beznadějně zamilovala do Le Petit Rolanda a odmítla jej propustit z restaurace; spiklenci byli nuceni jej propašovat v pytli s tajnými materiály.

Nesmyslné násilí nepropuklo jen zázrakem, neboť Kapitán Z v pravou chvíli zavolal několik taxíků, rozdováděné spiklence do nich naložil a poručil taxikářům, ať jedou, kam je oči povedou, ale ať v žádném případě nezastavují.

Závěry z jednání


Jít zpět nebo vypsat: Někdo, kdo smí mluvit za spiknutí & Diskuse: duševní vlastnictví nebo vše