Přestože jsem se ještě nikdy k tak zoufalému kroku neodhodlal, dnes nemohu odolat a napíšu dva příspěvky. Doba totiž nevyhnutelně nazrála k formulaci odpovědi na zásadní otázku teoretické ekonomie moderního kapitalismu. Samozřejmě moje soukromá doba, ne revoluční kvas světových krizí a prasečích chřipek -- zásadně se přece vyhýbám komentování současné politiky či ekonomiky. Jen si tedy neodpustím hluboce a moudře teoreticky zdůvodněné rýpnutí do firemní politiky mých chlebodárců, vrahů z Vólstrýtu. Jak jsem již předeslal, otázka, jíž se chci zabývat, hraje v moderním kapitalismu fundamentální roli. Pro tuto diskusi rozumíme moderním kapitalismem takové uspořádání ekonomiky, v němž většinu korporací neřídí přímo jejich vlastníci, ale najatí manažeři. Předpokládáme dále na základě statistických dat, že manažerské smlouvy jsou spíše krátkodobého charakteru a motivační faktory manažerů se odvozují také z krátkodobých indikátorů. Nyní tedy přímo a bez přešlapování kolem hořké kaše položme onu kruciální otázku: Může se stát, že manažeři upřednostní dlouhodobé strategické cíle před krátkodobými?