Dirkův blog

Ne, opravdu to nebylo všechno.

Dnes jsem dorazil na nejvzdálenější místo od domova ve svém životě.

Vtip, který jsem vymyslel.

Už několik let v sobě nosím trpkou vzpomínku, jak jsem nebyl dobrým člověkem. A ejhle, na letos Velký pátek se všechno srovnalo.

Že jste nevěděli, kdo jsou dodci?

Jak stárnu, čím dál víc mi vadí zima.

Přestože jsem se ještě nikdy k tak zoufalému kroku neodhodlal, dnes nemohu odolat a napíšu dva příspěvky. Doba totiž nevyhnutelně nazrála k formulaci odpovědi na zásadní otázku teoretické ekonomie moderního kapitalismu. Samozřejmě moje soukromá doba, ne revoluční kvas světových krizí a prasečích chřipek -- zásadně se přece vyhýbám komentování současné politiky či ekonomiky. Jen si tedy neodpustím hluboce a moudře teoreticky zdůvodněné rýpnutí do firemní politiky mých chlebodárců, vrahů z Vólstrýtu. Jak jsem již předeslal, otázka, jíž se chci zabývat, hraje v moderním kapitalismu fundamentální roli. Pro tuto diskusi rozumíme moderním kapitalismem takové uspořádání ekonomiky, v němž většinu korporací neřídí přímo jejich vlastníci, ale najatí manažeři. Předpokládáme dále na základě statistických dat, že manažerské smlouvy jsou spíše krátkodobého charakteru a motivační faktory manažerů se odvozují také z krátkodobých indikátorů. Nyní tedy přímo a bez přešlapování kolem hořké kaše položme onu kruciální otázku: Může se stát, že manažeři upřednostní dlouhodobé strategické cíle před krátkodobými?

...a z toho se musím nějak otřepat. Tedy na vás vyvrhnu několik prostředků totální psychohygieny.

Léto, nezdara jedna, si končí, a svět kráčí k další zimě. V dojemné víře v Eliadův Mýtus o věčném návratu se těším na další jaro. Pozor! Tento příspěvek bude velmi osobní, za což jsem byl plísněn. A navíc všehochuť na několik různých témat, za což jsem byl plísněn neméně.

Co k tomu dodat? Bylo to naprosto úžasné! (Tento text není tak úplně reklama -- ale pokud ho tak budete brát, třeba dostanu provizi...)

Jak jsem nedávno slíbil, vyleju si sérdce poudačkou o ztrátě a nálezu našeho nejlepšího přítele. Následující vyprávění obsahuje otřesné detaily. Doufám, že toto prohlášení stačí, abyste četli s větším zaujetím. (Obsahuje i méně otřesné detaily, ale před nimi vás varovat nechci, mé baculaté čtenářky.)

Dnes jsem odplevelil svůj blog.

<s>Tohle není legrace, ale vážná zpráva.</s>
Teď už je to legrace.

K třicátým pátým narozeninám jsem dostal rakev a manžetové knoflíčky s Elvisem.

Vždycky, když mi začne připadat, že jsem méně "normální" než okolí, vyvede mě z míry nějaký opravdový šílenec.

Předevčírem se odehrála banální příhoda, kterou jsem chtěl oslavit vítěznou písní o definitivní pádu do technologické pasti, dosažení point-of-no-return.

Matematické vtipy zřídka připadají vtipné komukoli krom matematiků.

Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu. (Exodus 21:24)
V biblických dobách to bylo fifty-fifty, dneska zaplatíte více.

Druhdy se mě ptala známá, proč nenapíšu nějaký blogpost častěji. Odpověděl jsem něco, čemu jsem v té chvíli věřil, ale pak jsem o tom dlouho přemýšlel a zjistil jsem, že jsem si lhal do kapsy. Důvod by úplně jiný. Nejsem na blogování typ.

Předevčírem byl spolubojovník Elvis, kapitální pašák, veřejně pochválen nejlepším současným českým komentátorem panem Danielem Deylem

Dnes jsem se vrátil z Rudého náměstí a...

Honem honem, nomen omen.

Tak krátký text, že se obejde bez perexu...

Ne že bych neměl na srdci celou řadu jiných aktuálních a důležitých povzdechů, ale nevyprávět tuto krátkou a údernou historku, patrně bych se jí zalkl.

Před pár dny jsem si chtěl před spaním číst něco uklidňujícího, tedy nejlépe něco, co nevyžaduje velké mentální nároky, nejlépe něco, co už jsem četl.

Hrozné. Za necelých čtyřicet let mi bude sedmdesát a už teď si nepamatuji skoro nic.

Mezi spiklenci se rozmáhá názor, že bychom se měli vyjadřovat k aktuálnímu politickému dění, abychom ukázali, že svět držíme pevně v rukou.

Odmlčel jsem se pro přehršel rozličných důvodů. Ale jsem zpět, aspoň na chvíli.
Aneb velké výroční bilancování.

Drastické odhalení. Tajuplné. Překvapivé. Víceslabičné.

Před časem jsem četl knihu "Jazyk matematiky" Keitha Devlina a strašně mě nadchla. Proto jsem neváhal, když jsem se dozvěděl, že témuž autorovi vyšla jiná kniha -- "Problémy pro třetí tisíciletí".

"Můj drahý chlapče," řekl Gally a mírně se usmíval, "samozřejmě. Jako nejlepší malíř zvířat v Anglii přirozeně sleduje vynikající vepře v zemi. Je to součást jeho práce. Odvažuji se tvrdit, že již dlouho dobu studuje Císařovniny fotografie."

Mám rád knihy Michala Ajvaze a zrovna dneska jsem si jednu koupil. Uznávám, že jako záhlaví možná prvního příspěvku v blogu je to trochu málo, ale ruku na srdce -- co byste chtěli, lidé dobří?