Dirkův blog

Ještě ráno jsem snídal v Praze, obědval jsem při letu do Moskvy a večeřel při letu na Sibiř. Ke spaní (velmi krátkému) se chystám v Chanty-Mansijsku.

Jasně, spousta lidí jezdí na služební cesty na vzdálenější místa, ale jen pěkně čtěte dále, mé baculaté čtenářky.

Mateřský holding firmy, v které jsem zaměstnán, potřebuje posoudit kvalitu datového skladu ve firmě, kterou v Chanty-Mansijsku koupil. Datový sklad se říká databázi používané pro analýzy a reporty. Protože posouzení datového skladu je opravdu složitá úloha, byl můj vůdce požádán o vyslání experta na datové sklady.

Požadavky byly poměrně obšírně a přesně popsány v tomto mailu:

Need an expert to go next week to figure out
1. How well architectured and implemented was this
2. How extendable to other company it is
Please find someone (ideally Russian speaking)

Vůdce přirozeně vybral architekta našeho vlastního datového skladu. Jenže ten neumí příliš dobře rusky, Sibiřané zase anglicky, takže v roli svůdné tlumočnice jedu ještě já. Ужасно!

Předpokládali jsme, že dostaneme bližší instrukce v Moskvě. Manažer, který si nás na cestu vyžádal, na nás dnes ale měl jen asi pět minut v Ruzyni, v Moskvě měl jiné jednání. Takže jsme smutně seděli na Šeremeťjevu, než byl čas objet Moskvu na Vnukovo. Tam jsme se s naším chlebodárcem opět nesetkali, našel si nás až v letadle.

Opět nám neupřesnil program cesty. Ostatně na to v letadle ani nebylo místo, stěží jsme se tam vešli, proto se raději odebral zpět do business class. Takže jen víme, že jednání začíná zítra v deset (místního času, tedy v šest našeho). A po obědě nás vezmou za odměnu podívat se po okolí, možná i k soutoku Obu a Irtyše.

Kolik času na samotné jednání budeme mít, mi tedy není jasné. Ve čtvrtek totiž brzy ráno letíme zase domů!

Asi je dobré říci, že jak naše, tak sibiřská firma běžně používají videokonference. Přes video bych se ale k soutoku Obu a Irtyše těžko podíval.

No, tak to jsem napsal včera. V hotelu není tak snadné připojit se k internetu, to se mi podařilo až dnes.

Jednání je za námi, prohlédli jsme si i město. Dokonce s hezkou slečnou, kterou nám věnovali jako průvodkyni, a s firemním řidičem. K soutoku Obu a Irtyše jsme ale bohužel nejeli.

Překvapivě to celé ani nebyl takový průser, jak jsem se bál.

Ale pořád si myslím, že kvůli pětihodinovému jednání je čtyřdenní cesta v čase moderních komunikačních technologií skoro dost. A opravdu mě štve, že zítra ráno musím vstávat o půl druhé našeho času, abych byl v jedenáct večer doma.

Když navíc uvážím, že se Chanty-Mansijsk Brnu podobá mnohem víc, než si většina lidí myslí. Například tu taky mají muzeum s mamutem. A to je něco, co v životě města hraje klíčovou roli, nemyslete si.