Dirkův blog

Posledních pár let chápu jako příchod jara okamžik, kdy začnu jezdit na kole.

Došlo na to dnes odpoledne, takže bicyklové jaro téměř splývá s astronomickým.

Jel jsem do Králova Pole, pak do Mokré Hory, kolem rybníků do Lelekovic, nahoru do Vranova, do Šebrova (je tam Zahradnictví u Kopřivů, což moc hezky zní), zadem přes Svinošice do Lipůvky, přes Nuzířov do Malhostovic, z nichž pochází jeden můj spolužák z vysoké a poradil mi kdysi skvělou zkratku do Kuřimi -- jenže vede přes pole, jet se nedalo a bláto jsem vytřepával ještě doma. Z Kuřimi se vracím vždycky přes Jinačovice. Cestou do kopce kolem golfového hřiště Kaskáda jsem myslel, že už to nevyjedu, jsem po zimě nějak shnilý -- nechyběl mi překvapivě dech, ale bolely mě nohy.

Dojel jsem domů strašně utahaný. Jako vždycky zjara, bolí mě hrozně zadek.

Jsem docela zvědavý, kolik jsem ujel kilometrů (cyklokompjůtr sice někde mám, ale baterii do něj ne) -- s překvapením jsem si uvědomi, že neznám žádnou službu, která by mi to dokázala změřit, neporadíte mi někdo? Google maps k tomu moc vhodné nejsou.

Doufám, že zítra bude hezky. Zkusili bychom jednu část té cesty s Aničkou -- od Lelekovic do Mokré Hory, možná až do Řečkovic. Ale předpověď stojí za pendrek. Člověk nemůže mít všechno.

A jaro ještě naštěstí nekončí.