Dirkův blog

Před časem se mi ozval jeden můj bývalý student, že by potřeboval pomoci s překladem jedné knihy. Ukázalo se, že jde o popularizační matematický text na opravdu krásné téma, mně osobně dokonce velmi blízké -- Perelmanův důkaz Poincarého hypotézy, o které už jsem mírně psal zde.

Mým úkolem bylo revidovat českou matematickou terminologii v topologii a geometrii, na což jsem rychle přestal stačit. A protože jsem na to neměl ani moc času, nakonec jsem se na to vykašlal a svého bývalého studenta mrzce podrazil a nechal ve štychu.

A jak řečeno výše, nesl jsem to zle nedobře.

Víte, ne že bych na to snad každý den myslel a brečel z toho v koutě. Ale někde hluboko v duši mě to bodalo jako osten a styděl jsem se za sebe.

Nebudu se pokoušet o drama. Náhodou jsme se s milým překladatelem potkali minulý pátek. Usmíval se a strašně se divil, proč se mu omlouvám, kniha vyšla a je s ní spokojen, takže bych měl být také spokojený. A zarecitoval mi Emily Dickinson:

Neváží to, cos vykonal,
když skončí doba činů,
však co Pán soudí, že bys byl,
mít v sobě božskou sílu

A tak jsem rád. Doufám, že i všechny mé další chyby, omyly a nedostatky budou taky někdy v nedozírnu napraveny.

A kdy už jindy než v čase Velikonoc, že ano.