wow !Institut ideologické indoktrinace - nepřátelé? «

Tlusté ženy v hnědých šatech

K významným nepřátelům spiknutí patří také tlusté ženy v hnědých šatech.
Fotka
Zpočátku nikdo neodhalil, že tlusté ženy v hnědých šatech by mohly představovat nějakou organizaci, i nejdůvtipnější sociologové a společenští analytici spiknutí považovali tlusté ženy v hnědých šatech za heterogenní skupinu, dokonce převládal názor, že se mnohé z nich občas převlékají do šatů jiných barev, tlusté břicho bylo vysvětlováno např. těhotenstvím a podobně.

Náznaky, že tlusté ženy v hnědých šatech mají nějaké nekalé úmysly zaměřené proti spiklencům, se objevily již v listopadu 2004. Tehdy si spiklenci chtěli důstojně připomenout patnácté výročí velmi dobře připravené Matyldiny akce proti pražským holubům, při níž mimochodem také padl komunismus. Pro společenské setkání byla tradičně zvolena čajovna U velmi neprobuzeného slona, jenže překvapení spiklenci našli všechny stolky obsazené. Protože krom spiklenců do čajovny takřka nikdo nechodil, bylo jasné, že jde o nepřátelskou akci.

Přímým pozorováním se podařilo snadno zjistit, že osazenstvo čajovny tvoří vesměs ženy, které jsou tlusté, mají hnědé šaty a zjevně se všechny navzájem znají.

Snad každý spiklenecký sociolog ví, že organizovanou skupinu nejlépe prozradí uniformy, podobné chování a podobné vlastnosti. Hnědé šaty je však těžké považovat za uniformu, protože mohou mít celou řadu odstínů, délek a střihů. Přesto však všechny ženy v čajovně vykazovaly celou řadu dalších společných rysů, které byly obtížněji postižitelné, nicméně si všichni spiklenci okamžitě uvědomili, že tohle není jen tak.

Proto spiknutí zahájilo rozsáhlou sledovací akci. Zdálo se však, že nemáme žádné důvody k obavám. Jednotlivé tlusté ženy v hnědých šatech byly dobře společensky adaptovány, na rozdíl od členů některých jiných spiklencům nepřátelských skupin, kteří se snadno poznají podle toho, že např. žijí v podzemních štolách nebo krouží v horkovzdušných balonech nad vrcholky Jizerských hor. Překvapivý však byl velký počet tlustých žen v hnědých šatech, které měly vysokoškolské vzdělání, specielně v oblasti genetiky, molekulární biologie a podobně.

To však pořád mohla být jen náhoda. Nicméně skutečná zlovolná činnost nemohla být dlouho skryta. Le Petit Roland, který se věnoval sledování tlustých žen v hnědých šatech i ve svém osobním volnu (děkuji za tento odborný termín, který jsem neznal, pozn. spik.), brzy zjistil, že tlusté ženy v hnědých šatech se scházejí v hojném počtu na různých odpudivých místech, kde je k dispozici větší volný prostor, a za zvuků atonální hudby se oddávají nerytmickému potřásání břichy. Kolekce fotografií, které Le Petit Roland pořídil, sice všechny spiklence znechutila, ale na druhé straně nám prodej těchto fotografií vynesl pěkné peníze především od pubertálních mladíků.

I když potřásání břichy nikdo nemohl chápat jako přímou hrozbu, varovalo nás, jak promyšleně dokáží organizovat svá setkání a zcela dokonale je utajit, ačkoli o nich zároveň veřejně informují na internetu i plakátovacích plochách.

Při hledání dalších informací jsme narazili na tuto zmínku v práci Maxe Cannona:

důležitý obrázek

To bylo důležité.

Mnoho lidí si neuvědomuje, že ani rafinované maskování, které oklame cílevědomého pozorovatele, nedokáže přelstít lidské podvědomí. Nechceme na tomto místě citovat z díla C. G. Junga, snad postačí informace, že psychologové tento fakt uznávají. Hlubinné podvědomí tak citlivého umělce, jakým bezesporu Max Cannon je, si samovolně povšimlo něčeho neobvyklého. Informaci zpracovalo a vydalo ji v určité umělecky transformované podobě. Spiklenci měli štěstí, že tuto informaci měli v pravou chvíli k dispozici.
Aby byla činnost tlustých žen v hnědých šatech rozpoznatelná až za oceánem, musel jim skrytě vládnout brilantní, ale skrz naskrz zkažený mozek.

A odhalit jej se podařilo poměrně záhy.

Jakým překvapením bylo toto odhalení pro všechny spiklence, to nelze ani slovy vypovědět. Nejenže se potvrdilo, že tlusté ženy v hnědých šatech budou silný nepřítel, ale navíc se ukázalo, že nejde o nepřítele izolovaného. Vůdkyní tlustých žen v hnědých šatech totiž byla Ava Kuhá, ex-matka Armina Kolínského. A to už jsme věděli, že musíme pracovat rychle. Snad díky Cannonovu obrázku jsme usoudili, že tlusté ženy v hnědých šatech nejlépe pochopí strom, a tak byl na případ nasazen Baobab.

Baobab získal následující cenný fotografický materiál:

Podivný tanec Avy K. v parku

Bohužel zbytek filmového materiálu, který zachytil následné nepopsatelné scény, byl zničen, neboť patrně nedokázal taková zvěrstva unést.

Prosím, v žádném případě nesledujte tyto obrázky jako film. Webdesignér spiknutí Lars, který z obrázků skládal animovaný gif, propadl tajemnému kouzlu Avy Kuhé (což vyšlo najevo až při jeho rutinním inkvizičním výslechu kvůli zanedbání pracovních povinností), zradil myšlenku spiknutí, web vytvářel mizerně a tajně kouřil na záchodě.

Je možné, že vrtěním tlustým břichem navlečeným do hnědé látky lze vyvolat u pozorovatele určité neurologické procesy, které navodí v mozku stav podobný hypnotickému transu. Nikdo ze spiklenců to neví jistě, takže nás kvůli zveřejnění předchozího obrázku nikdo nemůže obvinit ze šíření psychické drogy, jak se o to pokusila jedna dnes již zlikvidovaná drzá osoba.

Otřesen tancem Avy Kuhé byl též Baobab. Poté, co mu zežloutlo listí, vrhli se do akce i spiklenci další. Bez potíží byly odhaleny webové stránky informující o tlustých ženách v hnědých šatech. A pak došlo k naprosté panice. Věrný a oddaný spiklenec Bobby, pro svou nižší inteligenci sice poněkud podceňovaný a také mírně ponižovaný (např. musel pro pobavení ostatních spiklenců na veřejných prostranstvích štěkat atp.), měl určitá spojení na tlusté ženy v hnědých šatech!

Ač dosud o jeho věrnosti nikdo nepochyboval, ukázalo se nicméně, že provoz webových stránek tlustých žen v hnědých šatech koordinuje sestřenice jeho manželky a že navíc kdysi chodil s dívkou, která později ztloustla a tajně (přes zásilkovou službu) si pořídila hnědé šaty.

Pokud spiklenci někoho ze svých druhů začnou podezírat ze zrady, chovají se k němu nadále korektně. Spiklenci jsou totiž gentlemani. Potenciálnímu zrádci nedají takřka najevo svůj přirozený odpor, pouze jej spoutaného vhodí do studeného sklepa a kolektivně jej pak polévají kuchyňskými splašky. Zrádcům se to většinou nelíbí a raději přestanou zlobit.

Na Bobbyho to ale neplatilo. Snad proto, že příliš nechápal, co se děje (podstatu jeho možné zrádné činnosti mu pochopitelně ostatní z důvodů utajení nesdělili a navíc není příliš bystrý). Vzdoroval skutečně tvrdě, tvrdě, že ničemu nerozumí. To ale vše komplikovalo. Kdo měl vědět, zda je skutečně Bobby jen pitomým nástrojem ďábelských tlustých žen v hnědých šatech, nebo rafinovaným agentem tuplákem?

Ve chvílích nejistoty zahajuje naše spiknutí vnitřní očistný inkviziční proces. K tomu jsme sáhli i tentokrát. Ukázalo se, že je Bobby nevinen. (Až po jisté době. Bobby se nyní z inkvizičního procesu zotavuje na rekreační chatě spikleneckých odborů v Jizerských horách.)

Vnitřně sjednoceni a zbaveni všech pochyb jsme se společně vrhli proti záludnému nepříteli. Náš spravedlivý hněv však nemohl být ukojen, neboť Ava Kuhá se zákeřně nechala zlikvidovat jiným nepřítelem spiknutí, dr. Mlhou.

Spiklenci optimisticky předpokládali, že bez své démonické vůdkyně se organizace tlustých žen v hnědých šatech rozpadne a zbude z ní pár skupinek nadšených břišních tanečnic, několik debatních kroužků bioložek a především mnoho osamocených frustrovaných tlusťošek, které v lepším případě spáchají sebevraždu a v horším případě začnou sportovat a držet dietu, načež si koupí džíny a trička.

Tento optimistický scénář se bohužel nesplnil. Těžko říci, zda podobný vývoj předvídal dr. Mlha, nicméně se ukázalo, že vražda Avy Kuhé tlusté ženy v hnědých šatech naopak posílila, a to v nikterak metaforické rovině.

Při pohřbu Avy Kuhé se odehrála děsivá věc. (Tím nemyslím pohoršení stálých návštěvnic brněnské smuteční síně, že nikdo z pozůstalých není v černém.) Při projevech soustrasti a kolektivním třesení břichy se bílá rakev Avy Kuhé náhle otevřela a zavražděná Ava Kuhá vyšla ven, s očima jako plameny a s břichem obklopeným podivnou aurou.

fotka mrtvoly A. Kuhé

Spiklenci, kteří se pohřbu účastnili jako maskovaní pozorovatelé, se snažili rychle z falešných břich hnědých šatů tasit samopaly. Ale ani soustředěná palba Avě Kuhé neublížila. Kulky se jí vyhýbaly a nebyla nijak poškozena ani po zásahu stříbrným šípem ze samostřílu, prozíravě přineseného Bezejmeným Hrdinou.

Tlusté ženy v hnědých šatech provedly bleskový ústup v předem přivolaných taxících. Spiklenci museli počkat na tramvaj a nedokázali sledovat jejich stopu. Navíc při neorganizovaných pohybech ve smuteční síni šlápla některá z tlustých žen v hnědých šatech na nohu Aligátorovi, a protože šlo o mimořádně výstavní exemplář tlusté ženy v hnědých šatech, nebohý Aligátor od toho dne mírně kulhá a nesnáší hnědou barvu.

Drzé a nevhodné komentáře některých níže postavených spiklenců, že Aligátor vypadal na hřbitově nápadně a že celá akce nebyla dobře připravena, nepovažujeme za relevantní. Aligátora vpustili do obřadní síně bez problémů. Prince of Whales vypadal v masce tlusté ženy v hnědých šatech daleko nepřesvědčivěji.
V současné době se tlusté ženy skrývají. Díky jistým kontaktům s organizací dr. Mlhy se spiklenci dozvěděli, že zombii Avy Kuhé nelze utopit, spálit, udusit, rozsekat, zastřelit ani rozesmát. Břicho má podstatně větší než zaživa, v noci jí mírně světélkuje, telepaticky nadaní jedinci mohou spatřit jasnou auru břicha v kteroukoli denní dobu vyjma polední přestávky od 12:00 do 12:40.

V současné době se analytici snaží vyhodnotit, jak se s nebezpečím tlustých žen v hnědých šatech spiknutí vypořádá.

Ale že to nebude žádná legrace, to víme už teď.



Závěry, poznámky, zjištění, dohady:

Negativní: Pozitivní: