Institut ideologické indoktrinace

Tato stránka spiknutí částečně dekonspiruje. Ne snad, že bychom uvedli pravá jména nebo srozumitelné přezdívky jednotlivých spiklenců. Také pravděpodobně nebude vždy zřejmý počet spiklenců, kteří se tajných jednání zúčastnili, neboť mnozí z nich používají více než jednu identitu a někteří naopak odmítají zveřejňovat jakékoli informace o svém působení v řadách spiklenců. A konečně z důvodů, které bylo nutno utajit, nemůžeme v žádném případě zveřejnit, v kterém městě ke spikleneckým aktivitám dochází. Pokud to někdo pochopí, ať to raději pro vlastní dobro zase zapomene.

NA OKRAJ

Dnes již nikdo nedokáže říci, kdy spiknutí vzniklo. Traduje se, že když Peršané válčili s Řeky, někteří válečníci si se soupeři vyměňovali podivná znamení a odmítali spolu bojovat. Mnozí lidé soudí, že Enlilova socha v Uru byla vytvořena spiklenci, protože poloha levé ruky naznačuje charakteristický spiklenecký poznávací pohyb. Také barvy použité na některá pečlivě vybraná zvířata v Altamiře lze jednoznačně interpretovat v kontextu spiknutí. Starší věcné důkazy patrně nalézt nelze, ale bez nadsázky můžeme tvrdit, že historie lidské civilizace je se spiknutím neoddělitelně spojena.

V moderní historii je důkazů o spiknutí samozřejmě podstatně více a člověk musí velmi zatvrzele přivírat oči, aby je přehlédl. Po důvtipném maskovacím manévru s Foucaltovým kyvadlem Umberta Eca je však dnes zvykem interpretovat důkazy o spiknutí jako pouhé koincidence. Panu Ecovi za jeho příspěvek k lepšímu utajení vyslovil náčelník jeho sekce pochvalu před nastoupenou čestnou jednotkou. Skutečně, stát se objektem literárního díla je nejlepší cestou k tomu, aby ve vaši existenci nadále nikdo nevěřil.

Protože činnost spiknutí v České republice v posledních letech významně vzrostla, bylo nutné zahájit také rozsáhlou mystifikační maskovací činnost. K té jsou určeny především aktivity prezentované na našich webových stránkách.

Zda právě přečtenému textu doslova věříte nebo jej považujete za mystifikaci, záleží zcela na vašem rozhodnutí. Sapienti sat.

Historicky prvním setkáním všech spiklenců bylo památné jednání v čajovně U probuzeného slona v březnu 2004. Toto setkání bylo tematicky uvozeno následovně:

Pitvorné čepice nosí všichni spiklenci jaksi bezděky, prostě proto, že pitvorné čepice a příslušnost ke spiknutí jsou velmi podobné povahové rysy. Protože amatérismus není u pitvorných čepic na místě, nechali si zakládající členové spiknutí navrhnout pokrývky hlavy u odborníka. Povolaným návrhářem byl duch Theodora Pištěka, datum spiritistické seance bylo nutno utajit na jeho žádost. Námitky některých pozorovatelů, že Theodor Pištěk není mrtvý, považují jak spiklenci, tak duch zmíněného pána za nepodstatné.

Poslední spornou věcí na schůzích spiklenců je prostor, věnovaný tlachání o počítačích. Neoddiskutovatelným faktem ale je, že počítače mění nejen ráz celé společnosti, ale také metody a rozsah moci spiknutí. Neustálé nadávání na nepoužitelnost produktů firmy Microsoft je tedy pro spiklence běžným folklorem (do nějž vnáší mírně disonantní tón pouze Dirk se stížnostmi na linux, pokud na jeho stole něco náhodou nefunguje tak, jak by mělo).

K převzetí vlády 2.dubna skutečně došlo, v budoucnu bude tomuto dosud široce diskutovanému tématu věnován obsáhlejší. Pokud jste si ničeho nepovšimli, je to pro nás dobrou vizitkou -- takhle čistou prací se může chlubit málokteré spiknutí.

Dosud se našemu analytickému centru nepodařilo vyhodnotit, zda převzetí moci automaticky znamená, že nyní společnost směřuje ke šťastné budoucnosti. Převládá ale optimistický názor. Nechme se překvapit, co nám chytří hoši z analytického centra řeknou. Také jste tak napnutí?

K dalšímu důležitému setkání všech spiklenců došlo opět U probuzeného slona, a to v dubnu. Z důvodů utajení jsme se prohlásili za svaz včelařů.

K dalšímu setkání došlo 20. května opět U probuzeného slona. Nikdo ze spiklenců již dnes není schopen říci, co bylo na programu tohoto setkání, ani nalézt jakékoli záznamy, které by se setkání jakkoli týkaly. Převládá tedy názor, že tato akce byla tak tajná, že o ní z konspiračních důvodů nic nevíme.

Na začátku léta však spiklenci nezaháleli ani na jiných frontách, takže 15. června spiknutí z vlastních nemalých zdrojů zakoupilo doménu spiknuti.org.

22. června 2004 bicyklistický výlet ke kouzelné studánce, kterého se zúčastnil Dirk, Kapitán Z a Prince of Whales. Trasa cesty byla odtajněna dvorním dekretem, takže se s ní můžete seznámit i vy. Spiklenci vyrazili od podjezdu pod železniční tratí nedaleko nádraží v Králově Poli severoseverozápadně, v družném hovoru dojeli do Mokré Hory, odtud s mírným či větším funěním pokračovali do kopce lesoparkem a dorazili do Soběšic. Po silnici směrem na Útěchov se bez dobrodružnějších událostí dopravili k soběšické studánce, kde uspořádali menší piknik. Odvážnější jedinci si dopřáli doušek vody přímo ze studánky, přes varování těch poučených. Piknik ukončil déšť, následoval přesun do Útěchova, po modré značce do Ořešína (tedy spíše po cestě, na kterou modrá značka odbočuje, neboť lesní pasáž modré značky je ny bicyklu více než odpudivá) a po silnici přes Jehnice zpět do Mokré Hory. Návrat ke královopolskému nádraží nebyl v dešti vhodný, takže u Lachemy odbočili do Řečkovic a odtud se vrátili do svých domovů.

Tato trasa měla asi 25 km, s popojížděním po městě samozřejmě mírně více.

27.června vyrazil Dirk směrem k Tišnovu. Zvolil nekonvenční trasu z Bystrce přes Jehnice do Kuřimi, kolem hřbitova na polní cestu, která vede do Malhostovic (těchto cest je více a všechny jsou krásné, Dirk zvolil tu nejblíže železniční trati), z Malhostovic po silnici přes Drásov do Tišnova. Na nádraží v Tišnově se k Dirkovi připojil Lev Davydovič Bronstein, řečený Trockij, a společně vyrazili po červené značce podél železniční trati a pak po silnici směrem do Lomničky, dále po modré značce do Lomnice. Tam se v restauraci posílili několika půllitry Koaly (neplést s Kofolou, tu pije jen Kapitán Z) a vyrazili rozvážet letáky. Po zhruba hodině se podařilo rozvést 5 letáků a spiklenci mohli pokračovat směrem na Veselí, vystoupit na Veselský chlum (nádherný výhled a vynikající špionážní podmínky, pokud ovšem tak strašně neprší). Po drastickém sestupu po zelené značce pokračovali do Borače, kde se ani nepokusili házet letáky, splihlí jako zmoklé slepice pokračovali do Štěpánovic, po skvělé polní cestě kolem kravína se dostali zpět do Lomničky. Po silnici pokračovali do Železného a zatočili směrem k Tišnovu. Po krátkém úseku se rozdělili -- Trockij se vrátil k plnění konspiračních úkolů v Tišnově, Dirk zamířil po polní cestě do Drásova a pak již po silnici přes Čebín, Chudčice, Moravské Knínice, Kuřim a Českou zpět do města.

Trockij najel přibližně 30km, Dirk asi 90km. Cesta byla pohodlná a výhledy nádherné.

29. června Dirk, Kapitán Z a Trockij vyrazili z Králova Pole přes Medlánecké kopce nad Medlánky, pronikli do dostatečné blízkosti letiště v Medlánkách, pokračovali po betonové cestě směrem k Bystrci a včas odbočili, aby se dostali na modrou značku. Terén byl značně blátivý, takže nedojeli až na Velkou Babu, ale namísto toho v hlubokých lesích založili signální oheň, u nějž se dvě třetiny výpravy věnovaly nadmíru vínu. Návrat po modré značce do Kníniček proběhl v úplné tmě a ne každý ze spiklenců se odvážil použít (a nebo vůbec měl) přední světlo. Přesto všichni dokázali proniknout nebezpečným územím kolem zoologické zahrady zpět k výchozímu bodu.

3. srpna, po odmlce zaviněné dovolenými (o sociálních výhodách a pracovních podmínkách spiklenců pojednáme jindy) vyrazili Elvis s Trockým na výpravu za architektonickými pamětihodnostmi města Brna. K těmto účelům zakoupili tři litry Modrého Portugalu (ačkoli Elvis silně doporučoval Veltlínské zelené), sýr a podobné věci. Z ulice Lidické se tajným průchodem, zvaným Čadkova cesta, dostali do oblati zázraků -- nalezli pomník Marušky Kudeříkové a další pozoruhodnosti. Nakonec dojati vyšly na Třídu kapitána Jaroše, po níž se vydali směrem k divadlu. Po Milady Horákové vyrazili na Náměstí 28. října, pronikli do prostor IBC (především na různá parkoviště), leč byli jimi zklamáni. Po zážitcích s Maruškou Kudeříkovou není ostatně divu. Pokračovali kolem úrazové nemocnice na Cejl, ale záhy odbočili na Vlhkou, jednu z nejkrásnějších ulic našeho milovaného města. Dlouhé minuty plynuly, zatímco naši dva hrdinové obdivovali architektonické krásy, které je obklopovaly. Nakonec s povzdechem nechali romantickou oblast za sebou a vyšli na ulici Křenovu.

Zde však došlo k důležitému zlomu. Ke spiklencům přistoupila mladá žena v oblečení typickém pro bezdomovce a jiné "alternativně laděné" jedince, namísto vkusné kabelky od Gucciho tlačila ne bez námahy přecpaný nákupní vozík z obchodního domu Tesco. Pokusila se od spiklenců vyzvědět, jak se nejlépe dostat do Prahy. Po doporučení místa příhodného k autostopu hloubavě usoudila, že vozík není pro tento druh dopravy vhodné zavazadlo, představila se jako Magdalena a ke spiklencům se přilepila. Spiklenci jí nabídli víno a posezení na schodech blízkého kostela. Tam je nalezla v družném hovoru policie, která je upozornila, že krádež vozíku je trestný čin, prověřila jejich doklady (na rozdíl od Elvise vybaveného občanským průkazem měl Trockij jen několik nekvalitních falzifikátů tureckého pasu a Magdalena jakési pochybné papíry). Spiklenci i Magdalena byli vyzváni, aby vozík vrátili firmě Tesco, což učinili.

Magdalena se dovolávala soucitu spiklenců a prosila je, ať ji dopraví do squattu na Kopečné ulici, což tito učinili a mínili rychle zmizet. Magdalena však zároveň se zavazadly odložila i únavu a zatoužila vyrazit někam, kde "to žije". Ani poměrně dlouhé posezení u zamřížované studánky ji nepřesvědčilo, že se spiklenci taková místa nenavštíví. Neodradila ji dokonce ani náhorní pláň na konci Kopečné, takže se s ní spiklenci rezignovaně vydali do víru velkoměsta a výpravu za zapomenutými krásami architektury nechali na jindy.

Estetické běsnění však vyvolalo touhu podělit se o skryté krásy města i s ostatními spiklenci. Proto se již 12. srpna uskutečnila podobná výprava. Reportáž o této akci nakonec nikdy nebyla sepsána k velké škodě celého lidstva, fotomateriál je však k dispozici na stránkách naší aktivní spolupracovnice Rosy Luxembourgové pod názvem Velká výprava k balíkové poště.

Obě poznávací akce však vyústily v rozhodnutí založit cestovní kancelář, která bude město odkrývat všem, kdo mají zájem. Dosud však nemohlo k tomuto obchodnímu počinu dojít, neboť se spiklenci nemohou shodnout na názvu firmy. Z dosud uvažovaných uveďme alespoň Vraždící mutanti z Arktura, Monty Python Flying Conspiracy, Cestovní spiknutí, My vám ukážeme, Elfrídiny narozeniny a Holistická cestovní kancelář Dirka Gentlyho.

Další výpravu inicioval Kapitán Z, neboť ví, jakým lákadlem jsou pro Lva Davydoviče Trockého ovce.

A tak spolu 28. srpna vyrazili do Zlobice (v moderním automobilu řízeném jedním z nejmenovaných spiklenců) na Ovenálie, setkání pořádané Svazem chovatelů ovcí a koz. Shlédli semifinále mistrovství republiky ve stříhání ovcí, při němž se utkal letošní mistr republiky s loňským držitelem titulu, a také mistrovství ve výcviku pasteveckých psů, při němž do stáda koz vysokou rychlostí najížděla multikára. Trockij tvrdí, že v dobách, kdy působil ve Zlobici jako vojenský rozvědčík, na místě kolize multikáry s kozami vybojoval souboj s tankem (dokázal porazit T-34 zavíracím nožem ze základního spikleneckého vybavení!).

Spiklenci na Ovenáliích zjistili především to, že ovce jsou stupidní a že strašně smrdí. Trockij se přejedl kozím sýrem při soutěžní ochutnávce. Spiklenci také zakoupili cedule NEVSTUPOVAT! Pozor, ve stádě je beran. Nebezpečí úrazu!, které lze objednat na tel. čísle 602737002. (Neváhejte, písmo je červené a pěkně čitelné a navíc je na ceduli ilustrační malůvka berana.)

6. října proběhly v čajovně U probuzeného slona poměrně důstojné oslavy Dne armády, tj. výročí Dukelské operace.

Protože čajovna změnila majitele, nemohli si nebozí spiklenci dopřát oblíbené toasty s citronem ani pivo -- jediným artiklem čajovny je v současné době čaj, což je natolik tristní situace, že ji Kapitán Z komentoval jadrným výrokem: "Počítač bez překladače Fortranu a Cobolu je jako dort bez kečupu a hořčice." K jeho názoru se spiklenci připojují. Podotýkáme též, že jediným důstojným druhem čaje k oslavě Dne armády je Gun Powder. (Čajovník, ač Slovák, zatvrzele odmítal přeložit Gun Powder do slovenštiny jako pušný prach, ale domníváme se, že nerozumí slovensky nebo je čínským špionem.)

Čajovna se změnila a nedá se s tím nic dělat. Je nám líto, že čajovnu nekoupil náš kamarád Karel, neboť za jeho panování by toastů s citronem bylo tolik, kolik bychom si jen přáli, víno i pivo by teklo proudem, zavírací hodina by patřila k snadno opominutelným formalitám a nikdo by se neopovážil pustit jako hudební kulisu mečení tibetských jaků (nebo co to bylo -- nelíbilo se to ani Trockému).

20. října se spiklenci bavili o budoucnosti kontrarozvědných služeb. Protože služby čajovny U dnes již dávno spícího slona přestaly splňovat vysoké nároky spiknutí, schůzka se konala ve vinárně Wino provozované srbským nacionalistou. Výsledkem schůzky bylo především to, že Michail Bakunin zavraždil Cassandru. Čest její památce.

17. listopadu si spiklenci připomněli patnácté výročí svého úspěšného protikomunistického povstání, které zorganizovali nadobyčej dobře. Spiklenecké setkání bylo tentokráte organizováno jako branný závod po brněnských restauracích. Cíle (nalézt nezakouřenou, levnou, příjemnou restauraci, jejíž nabídka odpovídá potřebám spiklenců) dosaženo nebylo.

22. prosince se spiklenci setkali v několika restauracích, aby prodiskutovali otázky týkající se práv spojených s duševním vlastnictvím. Při této diskusi nebylo zraněno žádné zvíře. Záznam diskuse se stal jedním z důležitých dokumentů Institutu ideologické indoktrinace, jenže na něj bohužel Qasar vylil šípkový čaj, takže se listy slepily. Existuje tedy jen výše uvedená elektronická verze, čehož litují jak milovníci kaligrafie, tak milovníci šípkového čaje.

Ve středu 12. ledna se s Elvisem a Trockým setkal vyjednavač dr. Mlhy, ing. arch. Holomráz. Ve vinárně u Srba projednali otázky, které zajímaly obě strany, a ačkoli Trockij použil nejmodernější komunikační technologie (včetně starého telefonu Alcatel One Touch Easy Dirkovy tchyně), jednání k žádnému výsledku nedospělo.

9. února se spiklenci sešli patrně naposledy v čajovně u slona, který sice nespal, ale nevypadal ani příliš probuzeně. Provozovatelé čajovny se opět změnili, prostředí v čajovně je opět příjemné, alkoholické nápoje se prý v brzku znovu objeví, navíc se spiklencům dostalo osvícení v podobě klikvového kvasu (a protože klikvový kvas je nejúžasnější nápoj na světě, vyzdobili jsme si celý institut klikvemi), leč přesto přese všechno se něco nezdařilo tak, jak mělo.

Spiklenci se bavili dobře, odborně (zabrousili na teologii, astrologii, numerologii atp. a výsledky z této debaty se jistě brzy někde objeví), zasvěceně a zapáleně. Tak co se jim nezdálo?

Otevírací doba! Za starých časů sice otevírací doba nehýřila vtipem (od 15:15 do 22:22), ale byla delší. Spiklenci se přece vždy scházejí v 19:51 a podobně, takže jim na kutí piklů mnoho času nezbylo.

Protože se spiklenci nemohli vzpamatovat z rány, kterou jim zasadila změna otevírací doby U probuzeného slona, dohodli se, že se sejdou co nejdříve znova. Po mírných zmatcích vyplývajících z Dirkovy neschopnosti zorientovat se v kalendáři se konečně dohodli na uspořádání

který pochopitelně neproběhl v Opeře, ale kvůli utajení v Dirkově bytě. Podle některých zdrojů se tak stalo ve středu 3. března, podle jiných ve čtvrtek druhého března. Jisté je, že astrologická sekce Institutu ideologické indoktrinace se bude těmto kalendářním otázkám i v budoucnu detailněji věnovat, aby naše záznamy byly i nadále tak přesné, jak jste zvyklí.

Dirkova manželka, vysoce tolerantní bytost, spiklence vlídně uvítala, protože netušila, že následky jejich návštěvy bude uklízet úklidová rota motorožců ještě několik týdnů.

Ples se ale mimořádně vydařil. Klikvový kvas tekl proudem, kofola také, vína bylo tolik, že se Lev Davydovič Trockij pochvalně vyjádřil o možnosti permanentní konzumace. Na stolech nechyběla červená řepa, uzené šproty, cibule ani zelí, takže si Kapitán Z dopřál několik toastů se zelím a citronem a připadal si jako za starých časů.

Veselý večer dovršilo prohlášení Artura Pokorného, že se rozhodl permanentní problémy s nedostatkem adekvátních restaurací vyřešit a zakoupil proto milou vinárničku. Lavina výkřiků nadšení i skeptiky přesvědčila, že spiklence nikdo nedokáže zdolat a vždy si najdou východisko z nouze.

Spiklenci opět prokázali, že patří k menšině vysoce kulturních lidí. Nejenže se zúčastnili premiéry nového vynikajícího a hluboce intelektuálského filmu, ale navíc, a to je podstatné, jeden z nich tento film režíroval, napsal scénář a také hrál jednu z hlavních rolí. Lze tedy bez uzardění mluvit o filmu autorském, které jsou v pseudointelektuálském prostředí (které je spiknutí blízké, ba přímo vlastní) vysoce ceněny.

Nebojme se říci, že tento film je ultimativní odpovědí všem, kteří pohrdali, opomíjeli nebo plivali.

Ale nenechme se oslnit propagačními řečmi z vlastních úst a přistupme nekompromisně k faktům. Např. není na místě utajovat, že film se jmenuje Kruté zboží a premiéra se uskutečnila v hlavním sále brněnského kina Art 18. března. Zda se autor filmu odhodlá přiznat ke své spiklenecké identitě, to však záleží na něm.

Nešťastníkům bažícím po díle bez přehánění kultovním, kteří však nemají možnost je shlédnout, doporučujeme vyčkat, až se kopie filmu objeví na našich webových stránkách.